Proroctví z temnot

INCLUDING SPOILERS: Je večer 26. 5. 2010, já si jdu pustit film Proroctví z temnot a nemám páru, o čem to je (ale když je někde napsané mysteriozní/thriller, tak to beru automaticky), mám otevřené okno, prší. Oknem do pokoje vlétne můra, naráží o zdi, sundám papuči a mlask, po můře zbyl otisk na parapetu. Pak pustím film a ejhle - můra se mi rozhodla posmtít a reinkarnovala se do Ingrid Colda... Proroctví z temnot není špatný film, ubral bych možná sem tam na stopáži, ale jako atmosférické drama to funguje. Ztráta ženy, podivné úkazy, které nabírají na intenzitě a film se stává každou vteřinou větším psychem. Ale nejde o podivnou bytost jako takovou, ta má úlohu nižšího levelu, jde o nás, o lidi, my jsme ti důležití. Skoro jsem čekal, že se na konci objeví zrůda s křidélky a rozdají si to s Gerem na férovku. Ještěže ne! Ani konec mě nezklamal, což oceňuji = "wake up, number 37". Člověk se ve všech těch smutných tvářích skoro viděl. Nakonec největší slabinou filmu je absolutně zbytečná veselá písnička na konci, tím mě tvůrci fakt nasrali, to musí cpát pop i do thrillerů? Dejte pokoj................! (26.05.2010)

Motýlí muž a jeho podivné poselství se dostalo i do filmu, a ten do kin a podle mě se opravdu povedl a samotnému fenoménu rozhodně nedělá ostudu. Jestli je to pravda nebo ne si každý divák musí vybrat podle svého uvážení, jasné je, že když tomu věří, přidá filmu minimálně o hvězdičku navíc, jenže když tomu nevěří, nevidím jediný důvod proč by na to všecko měl vůbec koukat. Já jsem Proroctví z temnot viděl mnohokrát a vždy mě udivoval svým skrytým tajemstvím. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem fascinován, když jsem ho viděl podruhé stále mě mrazilo v zádech a já byl překvapen jak zajímavý, záhadný a přesto tak povedený film mohl vzniknout. Je málo filmů, které jsou podle skutečné události a o to míň jich je, o zvláštních bytostech, které krouží kolem našeho života a zasahují do něj a naopak od něj odrazují. Každopádně jsem se hodně bavil. Mám tento film rád. Richard Gere mě překvapil, protože jsem ho měl za průměrného nevýrazného herce. Neřekl bych, že se do role nehodil, překvapil v ní a dokázal jak dobrým hercem je a to je dobře. Každopádně na tento film jen tak nezapomenu a vždy budu mít tu neutuchající vzpomínku na Motýlího muže, na Černého anděla přinášejícího poselství od shora, které má tu čest vidět jen pár vyvolených z nás. (14.01.2006)

2 / 10 Proroctvo z temnôt sa mi dostalo ruky so spolužiačkiným uistením, že ide o perfektný film, pri ktorom sa budem báť od začiatku do konca. Mala pravdu - od začiatku do konca som sa triasol ako osika pri predstave, akú ďalšiu kravinu na mňa tvorcovia vytiahnu. Nesklamali a moje hodnotenie filmu s pribúdajúcimi minútami klesalo a klesalo... Zo solídnych troch * niekde v prvej tretine filmu som sakramensky rýchlo prešiel na dve a nakoniec skončil na smutnej jednej *. Moje rozhodnutie len potvrdil trápny koniec a rádoby strašidelný oznam, že 'Príčina nešťastia nebola nikdy odhalená...'. S odstupom času som si uvedomoval stále viac a viac nelogickostí v deji a jediné, čo ma nakoniec primelo zľutovať sa a nehodiť Proroctvo z temnôt rovno medzi odpad, boli herecké výkony Richarda Gera, sympaťáka Willa Pattona, charizmatickej Laury Linney. A snáď ešte záverečná skladba hrajúca počas titulkov, no to som už skutočne vyškriabal aj tie posledné zbytky z taniera, všetko ostatné je len kopa destilovaného hnoja, na vrchu ktorej tróni scenár Richarda Hatema. Nevadí mi, ak vo filme nie je všetko dopodrobna vysvetlené a mnohé závery sú ponechané na diváka a jeho fantáziu, práve naopak, ale čo je veľa, to je veľa!!! Na plátne si Proroctvo z temnôt očividne žije vlastným životom a my sme tak svedkami jednej hovädiny za druhou - od pofidérnej smrti hrdinovej manželky, cez jeho 'záhadnú' 400km cestu rovno do malého mestečka Point Pleasant, epicentra novovzniknutej paranoje točiacej sa okolo nevysvetliteľných zjavení, až po trápny koniec, ktorý nielenže film nezachráni, ale ho aj potopí v kaluži podpriemernosti. Inak povedané, kto čakal originálne a mrazivé rozuzlenie, bude neodvratne sklamaný a neospravedlní to ani fakt, že scenár vychádza zo skutočných udalostí. A prečo je tomu tak? Jednoduchá otázka, ešte jednoduchšia odpoveď - horory točiace sa okolo existencie nadprirodzených síl sa nezaobídu bez menšej nadsázky a dobrý scenárista musí vedieť ako tento poznatok využiť vo svoj prospech. Richard Hatem tento poznatok nevyužíva, ale priam zneužíva a láduje to do nás plnými dúškami od začiatku až do konca, presne tak, ako sa mu to práve hodí, bez akejkoľvek logickej vnútornej štruktúry. Trocha napätia? Žiaden problém! Stačí nám hovoriace umývadlo! Prepojiť udalosti v Point Pleasant s hrdinovým doterajším životom? Maličkosť! Jednoducho ho tam prenesieme, 400km hore-dole, šak to má byť tajomné, no né? No ako ho prinútiť, aby tam aj zostal? Nenechajte sa vysmiať! Postačí, ak najprv zomordujeme jeho ženu v autohavárií, necháme ju, nech si pred smrťou nakreslí zopár strašidelných obrázkov a potom mu tam nejaký na chlp rovnaký podhodíme... A je po probléme! Ako som už povedal, čo je veľa, to je veľa - jedna vec je natočiť film, ktorý je plný nevysvetliteľných javov a vec druhá je neschopnosť scenáristu akýkoľvek jav vysvetliť. A lakonické odôvodnenie, že 'oni' sú z iného sveta, z kravinca film nespraví... (27.04.2005)

V prvé řadě je Geer opravdu velmi nesympatický herec. Příběh měl být podle skutečné události, ale kolik z té události se skutečně promýtlo do filmu? Radši o tom nechci moc spekulovat. Děj byl hrozně zkratkovitej, jednou vidíme jak Geer potká policistku a pomalu další scéna je, jak jsou spolu v bytě a baví se spolu o nejzásadnějších věcech svýho života... dost divný a hlavně do očí bijící a nepřesvědčivý, to mi vadí. Navíc nemám rád laciné vtípky s kamerou ve stylu zaostřím na něco, rozostřím to, opět zaostřím a vidím jiný předmět. Kdyby to bylo jednou dvakrát, ale ono ne, museli to nacpat do každýho třetího záběru. HUDBA: tomandandy - ještě v první čtvrtině jsem ji hodlal považovat za jeden z největších kladů filmu, byla totiž výrazná, zajímavá a lehce rušivá, to se mi líbí. Pak ale hudební doprovod sklouzl do klišoidních "jeden prst na klávesnici každých 30 sekund" blbostí, na který už jsem trošku alrgickej. (01.06.2008)

Rayovi, kterýho dávali před timhle, sem dala 5, tak tomuhle musim dát 4. Kdyby dostal Ray 4, tak tohle hádejte...3! :) Pořád ale teda přemejšlim nad tim, jestli se to stalo nebo ne. Jestli se to vůbec mohlo stát nebo ne. Bylo tam takovejch záhad, kdy se mi ježily vlasy, ale celkově sem zůstávala v klidu, což mě mrzí. Chtěla sem se bát a nemoct pak usnout, ale jako miminko sem usínala už při filmu. I tak ale promyšlenej a zamotanej děj, kterej se krásně vysvětlí, zvlášť číslo 37... (02.11.2008)