Voyagers - Vesmírná mise

Dívat se na to, jak na lodi, která 86let "putuje vesmírem" ke vzdálené planetě by mohlo být zajímavé...Pokud ta loď není plná puberťáků, kteří přestanou ve 14ti letech pít vodu, která obsahuje látky, která jim tlumí jejich pubertální pudy :D Divím se, že se jich tam nepozajíbelo víc...Jako vážně jsem cca od půlky filmu čekala větší vraždění a docela mě mrzí, že na to nedošlo..Nicméně - myšlenka - jakože vize celého filmu - super - to se mi líbilo, ale bylo to podané tak "nezajímavě"... Zajímavý projekt, pokud od narození neznáte nic jiného než "uzavřený" svět mimo realitu - takže neznáte slunce naživo, vzduch, řeku apod..tudíž vám to logicky ale právě nemůže chybět...v tom to bylo dobře vymyšlené ;) (06.07.2022)

Mám podezření, že za tímhle původně stál daleko zajímavější a chytřejší scénář, než jaký byl nakonec zfilmován. Ona zápletka o mezi-generaci vychované pouze proto, aby zachovala lidský genom než se doletí na kolonizovatelnou planetu je výborná a v současné době, kdy mnoho mladých podobně vnímá svoji roli v rámci zachování lidstva ve stínu klimatických změn, i dost aktuální. Problém je v tom, že nejzásadnější informace potřebné k zápletce film vůbec nerozvíjí. Pokud máme před sebou skupinu lidí, vychovaných v naprosté izolaci od zbytku světa (aby netrpěli smutkem po Zemi) a jediné, co z jejich výchovy vidíme, je plnění abstraktních úloh, tak to nestačí na to, abychom pochopili podle jakých zkušeností a vzorců chování nadále jednají. Bez toho bohužel zbude jen prostoduchá žánrovka o tom, že někteří z nás jsou od přirozenosti rostlí pro šibenici, přičemž řešením je zastupitelská demokracie. Což vzhledem k potenciálu námětu je dost retardovaný vyústění. Navíc když fyzická kamera a tišší vyprávění vybízí k tomu, že film měl ambice úplně jinde. (29.10.2021)

Pro mě se ve výsledku jedná o až nečekaně funkční thriller, který rozebírá sice ne zrovna dvakrát nápadité, přesto ale působivé téma, a to změny chování člověka v izolovaném prostředí, respektive zde tvůrci poměrně výrazně rozvíjí myšlenku, kdy ať už se jakýmkoliv způsobem snaží okolí změnit jednotlivce, tak stejně v něm nakonec zvítězí jeho vlastní DNA. Lidské pudy jsou v každém z nás zkrátka zakořeněné a mnohdy je i v realitě okolí dost často až šokováno, čeho je člověk schopný. Každopádně, ačkoliv ono ústřední téma tedy není originální, způsob, jak se k němu tvůrci dostali, tuctové už není, bavilo mě a vlastně tomu filmu celkově nemám ani moc co vyčíst. Prostředí kosmické lodi je ve většině případech působivé, a zde to není výjimkou, postupně houstnoucí atmosféra se pak sice drží trochu při zdi, ale pořád ji lze považovat za funkční, zápletka má šmrnc, spád, líbivou gradaci, a i přes docela velkou předvídatelnost dokáže i párkrát mile překvapit. Postavy jsou pak sice docela ploché a jednorozměrné, na druhou stranu ale zároveň působí i věrohodně a výrazně. Obsazení též nemám co vyčíst, Tye Sheriden je již dlouhodobě jedním z mých nejoblíbenějších mladých hereckých talentů, Deppova dcerka je sympaťanda a Whitehead si svého záporáka dává s kurevskym přehledem, ten kluk mě tu fakt jako bavil. Škoda tedy jen Farrella, že nedostal o něco více prostoru. Když bych měl ale přeci jen něco Voyagers vyčíst, byla by to možná absence napětí a emocí, ale to nic nemění na tom, že se zkrátka i tak jedná o povedenou podívanou, kterou mohu bez problému každému doporučit. (07.06.2022)

Soudě podle hodnocení zde, na Imdb a RT jsem od Voyagers čekal horší kousek. Zároveň tím však nechci říct, že by mě Burgerův film nějak výrazně uchvátil. Samotný námět měl rozhodně potenciál, který se však ztratil ve zpracování, jež mohlo více (či divácky atraktivněji) pracovat s postavami, prostředím vesmírné lodě bez úniku a celkově s budováním atmosféry. Voyagers poukazují na to, jak mohou lidmi hýbat (ne)chtěné emoce, a jak lehce lze lidmi manipulovat, chopí-li se moci narušený (rádoby) "alfa-male", který umí využít strachu a nevědomosti. Chybí tomu sice ona kýžená "vesmírná stísněnost a beznaděj" (viz Vetřelec, Gravitace či Život) a syrovější zpracování, upozaděné kvůli orientaci na mladší publikum, ale i tak se jedná o solidní tříhvězdičkovou jednohubku. P.S. Porovnání s Pánem much, kterého jsem tedy (zatím) nečetl, ani neviděl, je na místě! (01.08.2021)

"Blbci letí vesmírem, libido jim hárá, hádají se s Farrellem, charakter jim chátrá." Nechtěná komedie o tom, že ve vzduchoprázdnu není opravdu nic, čili ani logika, a že v rourách vzduchotechniky dnes místo zlého Vetřelce lezou jen hodné, blbé klony, prchající před ještě blbějšími klony, pro změnu zlými. K tomu jim, v "hutné atmosféře", vesele pobzukují Goldingovy mouchy, spíš tedy jen octomilky, "filozoficky zploštělé" jak ploštice obecná, nesměle tam vrčí "zvířata v nás" se "sociologickým přesahem" a výkvět lidstva, určený k vysemenění na cizí planetě, je reprezentován 30 dětmi s jednociferným IQ. Těm navíc scenárista, s IQ ještě nižším, vkládá do úst dialogy jak z argentinské telenovely, popřípadě (asi kvůli vyvážení kosmické lodi) děsně uvědomělé kecy. Prý "nadčasové poselství", pche. Jen juvenilní romance o osiřelých zpovykaných školáčcích. Abych jen nehaněl, to neohrabané ošmatlávání adolescentů a první přeskakování jisker bylo slibné, chlupy na předloktí se zježily i mně. Bohužel, verbalem slibovaný "Vesmírný swingr 1" se nekonal, což mě zklamalo a rozrušilo. Bróm do čaje mi včera došel, jdu se uklidnit roztokem skalice modré. Dvěma panáky. (17.01.2023)