Corpus Christi

“BŮH K NÁM PROMLOUVÁ BĚHEM RŮZNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ…“ /// Ze šmejda z pasťáku – vyslancem Boha aneb, jak ukázat, že na to, bejt člověkem, není třeba žádnejch škol. Na jeden film celkem hodně dramatickejch zápletek a celý je to takový neamerický, takže bez happy endu, což může mrzet. Mě ale víc mrzí, že to nějak nevyvrcholilo. Čekám na orgáč a vono nic. Hold… takovej je kurva život! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu bejt farář. 2.) Věřím, že cesty Páně jsou nevyzpytatelný. 3.) Thx za titule „dj.patyzon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.11.2020)

Jo, jo. Když si ta nesmlouvavá, řádně mstivá a brutální starozákonní modla, před níž si nejeden žid dvakrát rozmyslel, než požádal manželky bližního či páchal jiná antisociální příkoří, nasmrkala s řádně vdanou pannou kolem roku -1 hipisáckého fakana, musela si holt přestat srát na hlavu. A tak upustila od svého zjevného pokrytectví a změnila se v dobrotivého novozákonního fousatého strejce, který za pouhý finanční příspěvek svému novému marketingovému korporátu, První Římskokatolické a.s., ba mnohdy dokonce i jen za několikrát zopakovanou básničku ožralému pedofilovi, bez problému odpustí každé kudlance jakoukoliv sebevětší kurvárnu. Tato krátkozraká politika snadné a bezbolestné psychické očisty má však za následek pouze to, že se mu ve stádečku přemnožily bezcharakterní, amorální panbíčkářské kundy, jejichž zcela prázdný kategorický imperativ se automaticky každotýdně dobíjí při nedělní chvilce na kolenou, popřípadě posvěcenou psychoterapií pravidelným svěřováním se s napáchanými zmrdstvy onomu certifikovanému požitkářskému pederastovi s mobilem na Ředitele, mnohdy morálně prohnilejšímu než ony samy. Pak jen „tytyty“ tlustým prstem, nějaké to srandopokání, a to i pro těžké mukly, a tak s čistým svědomím jedeme dál, znovu a klidně i vydatněji, protože Belzebubův rozžhavený pohrabáč v prdeli bez problému zažehnán a na světské sociální či morální standardy sere Bílý tesák. Po skvostném Smarzowského Kléru si kritickou situaci v PLR, s alarmujícím přetrvávajícím výskytem téměř sta procent rutinně pomatených kudlanek na kilometr čtvereční, vzali na paškál i neméně zajebiści Komasa a Pacewicz, kteří ve své výborné satiře roztomilými dilematy exponují právě výše popsané sociální nešvary a jdou docela na dřeň. A tak tu máme rypákovitého krimoše, co se samovysvětil na amatérského kněze, bandu budoucích kariérních muklů, rozhodně účinně napravovaných pravidelnými polepšovními mšemi, typicky zbožně blahoslavené obyvatele Górnych Pierdolic či zkorumpovaného lokálního impotenta, jehož pečlivě požehnaná stolárna produkuje boží prachy, všechny samozřejmě pravověrné katolíky, prosycené láskou k bližnímu svému a žijící jak jinak než dle urputně dodržovaných křesťanských zásad. Ale když už se konečně najdou černé ovce, které neváhají na celou tu Boží komedii veřejně ukázat prstem, je to rozhodně dobré znamení a budoucí předzvěst vítezství rozumu nad nehmotou a klauniádami. Pokud tam tedy záhy nenahradí boží diktát jen diktát nějakého toho „modernějšího“ zkurveného globálního korporátu s ještě prohnilejšími pseudomorálními kodexy pro kontrolu bezduchých loutek. (18.01.2021)

Chcete se stát praktikujícím knězem snadno a rychle? Tak se inspirujte třeba Danielem, ale jen pokud stačíte utéct vlastnímu stínu…Základem k tomu, abyste si mohli užít tento film, je přijmutí faktu, že to hlavní postavě všichni sežerou i s navijákem. Pokud na to přistoupíte, čeká vás poutavá a přemýšlivá podívaná. Danielova nervozita se stává i divákovou. Ten mu postupně začne přát, aby ve své nové (a vytoužené) roli uspěl, byl přesvědčivý a našel si i cestu k místním, ačkoliv si je publikum zároveň velmi dobře vědomo, že se to časem musí nutně provalit. Corpus Christi je působivý od začátku do konce, nabízí nemálo silných scén, excelentní herecký výkon hlavního představitele a v neposlední řadě různá témata k zamyšlení (ať už jde o bolest, nenávist, ztrátu, zármutek, odpuštění, trest či svědomí). Na druhou stranu, ač jde o drama, poměrně dlouho jsem se musel usmívat (a u scény, kdy si Daniel googluje „jak zpovídat“, mě chytil upřímný záchvat smíchu). Po Kléru je tu tedy další polská pecka dotýkající se náboženství a já jdu znovu na 5*. (08.11.2020)

I kdyby někdy Komasa & Pacewicz Farářův konec viděli, je to celkem jedno, protože tento film, ač vypráví o všem známých věcech (pokání, to, že nikdo z nás není bez hříchu, miluj bližního svého), je zpracován tak jinak a bravurně, že je to prostě až, nebál bych se té charakteristiky i přes téma filmu, "sexy." Taky jde o to, zda se na snímek dívá člověk bigotní, střední či liberál, já s ním ale nemám problém a téměř bez váhání napaluji 90%! (15.02.2021)

Na Corpus Christy mě chytl především dobrý absurdní příběh o delikventovi,který se začne vydávat za kněze. Zajímavé je, že by se mohl ubrat ke komedii s tradičním schématem ,,člověka v neznámém prostředí´´, ale tvůrci s tímto námětem pracují úplně seriózně a zcela bez humoru. Ona je to vlastně i docela zajímavá sonda do kněžské práce obecně. Je to zajímavá představa mít ve farnosti takového kněze, i když já bych osobně radši ženu a v době fenomému Martiny Viktorii Kopecké se ukazuje, že je možné všechno.  Bavilo mě to, i když zpracováním mi to místy přišlo jako další pomalý  současný festivalový film se studenější atmosférou a ten konec.....no, nepochopil jsem ho. (05.03.2023)