Corpus Christi

Určite zaujímavý, novátorský príbeh, do akej miery však má prínos? Pre mňa maximálne na poukázanie na toho echt dedinského katolíckeho pokrytectva v spore o pochovanie jedného muža, z ktorého ostal už len prach. Akoby na tom tak veľmi záležalo. A falošne si nepripúšťať, že naše deti nie sú celkom nevinné. No na druhej strane je príbeh málo uveriteľný. To si fakt myslí, že do morku kosti veriaca obec uverí, že chlapec s kruhmi pod očami ako po celodennom kukaní do vysávača, ktorý fajčí, chlastá, nadáva je skutočný kňaz? Šaty síce robia človeka, ale nie až takto. (20.02.2021)

Námet filmu znie tak, že si človek nevie presne predstaviť, o čom celý film bude. A presne tak sa aj stalo, všetko je vám odkrývané behom deja pomerne prekvapivým spôsobom a tým pádom sa aj hlavná myšlienka dostáva na svetlo sveta postupne. Nie je to kritika kresťanstva, cirkvi či náboženstva vo všeobecnosti, je to intímnejší pohľad do duší ľudí, ktorí si prešli traumatizujúcou udalosťou (aj "návštevník", aj miestni) a lepšie je pre nich si niečo nahovárať ako čeliť skutočnej, veľmi nepríjemnej pravde. Kto by čakal nejaké veľké precitnutia a priznanie si vlastného omylu, nech sa poobzerá po niečom mainstreamovejšom. Miernu výtku mám voči istej snahe Corpus Christi pôsobiť vizuálne ako "klasický" festivalový film na úkor auterizmu. Ale možno sa mýlim. Istú spojitosť (kolektívna trauma, malomesto, temnejšia atmosféra) vidím s Egoyanovými Svetlými zajtrajškami. (22.02.2021)

Klasické westernové schéma o cizinci v zapomenutém městečku, tentokrát ale se skutečně plnotučným scénářem, který sází před hrdinu jednu výzvu za druhou a nám je jasné, že to každou chvíli rupne, takže si společně s ním užíváme raději každý moment jeho divadýlka, který nám byl dopřán. Ta nepravděpodobná zápletka by se jinak mohla docela dobře zhroutit i nehledě na vynikající kameru a režii (brutální Noerovský konec dokazuje, jak eklektický režisér Komasa je), kdyby to ale nemělo tak bezvýhradné a zajímavé herce. Zejména protagonista, prazvláštní mutant mezi Pattinsonem, Kristen Stewart a Cillianem Murphym, je jedna z nejzajímavějších tváří, co jsem za dlouhou dobu viděl a ponechává v sobě až do konce spoustu nevyřčeného a tajemného, jakkoli sledujeme celý film jeho optikou. Bude to skvělý bondovský padouch. (23.12.2020)

„Telo Kristovo” . 20-ročný Daniel, ktorý sa akurát "zdržiava" v polepšovni pre mladistvých, chce byť ešte k tomu aj profesionálnym kňazom, pretože sa jednak zaujíma práve o túto duchovnú sféru, že zároveň »zaskakuje« pri nedeľňajších omšiach, ale keď sa tu už niekto raz ocitne, odtiaľto cesta do farnosti už nevedie, alebo sa mýlim ? Stačí sa prezliecť do talára, a o všetko je už automaticky dopredu postarané, že sa na záver stačí tváriť už iba vážene, múdro a vhodne ? / Prepúšťajú ho von na slobodu, na čerstvý vzduch, s istým odporúčaním - možnosti zamestnania sa v stolárskej dielni, „kdesi na opačnom konci republiky” , kam odhodlane cestuje autobusom. Štrngot miestnej píly už má sotva na dohľad, či cvengot zvoncov kostola čoskoro zazvonia, ako býva u nich už zvykom, a tak čo mladíka nakoniec presvedčí, ísť bližšie ku svojim ovečkám, ako pastier, čo ich usmerní, alebo rezať donekonečna dosky ? V poriadku, teraz vám už čosi to napoviem: V tomto malom, ospalom mestečku, sa z Daniela stáva najvyšší predstavený, ba ani nevie ako, lebo terajší, starší, nie je po zdravotnej stránke, na tom zrovna najideálnejšie, a tak ho tým pádom čaká životná skúška. Jedinú výhodu má takú, že ku cirkvi inklinuje, alebo je už iba otázkou času, kedy ho minulosť vskutku doženie ? Zo začiatku si je trochu neistý, no zázračne vhupne do bežnej rutiny, keď mu budú ľudia načúvať. Obyvatelia sú čoraz viac frustrovaní z jednej tragickej udalosti, počas ktorej vyhasli ľudské životy, čo sa nám divákom začne postupne odkrývať. Skončí sa táto hra za prezlečeného profi/amatérskeho, katolíckeho šarlatána, alebo bude slúžiť omše do odvolania ? _ Súčasná poľská kinematografia, má určite čo ponúknuť, i keď sa jej extra nevenujem, ale i napriek tomu, som príjemne prekvapený, aký Jan Komasa nakrútil strašne pozoruhodný, dramatický snímok s excelentným Bartoszom Bieleniom v hlavnej úlohe, kedy samotné obsadenie, je samo o sebe dosť kľúčové. So scenárom je to ale trochu plytkejšie, no dramatizácia vývoja postáv a deja, je tak vkusne vyvážená, že neostáva čas na akékoľvek pochybnosti, ako mu to celé vlastne mohlo prejsť ? Myslím si, že možné by to aj bolo, ale to by musel mať človek dostatočnú charizmu, akú mal trebárs Daniel. Vtedy, skôr (áno), než (nie) ! (18.04.2020)

Jo, jo. Když si ta nesmlouvavá, řádně mstivá a brutální starozákonní modla, před níž si nejeden žid dvakrát rozmyslel, než požádal manželky bližního či páchal jiná antisociální příkoří, nasmrkala s řádně vdanou pannou kolem roku -1 hipisáckého fakana, musela si holt přestat srát na hlavu. A tak upustila od svého zjevného pokrytectví a změnila se v dobrotivého novozákonního fousatého strejce, který za pouhý finanční příspěvek svému novému marketingovému korporátu, První Římskokatolické a.s., ba mnohdy dokonce i jen za několikrát zopakovanou básničku ožralému pedofilovi, bez problému odpustí každé kudlance jakoukoliv sebevětší kurvárnu. Tato krátkozraká politika snadné a bezbolestné psychické očisty má však za následek pouze to, že se mu ve stádečku přemnožily bezcharakterní, amorální panbíčkářské kundy, jejichž zcela prázdný kategorický imperativ se automaticky každotýdně dobíjí při nedělní chvilce na kolenou, popřípadě posvěcenou psychoterapií pravidelným svěřováním se s napáchanými zmrdstvy onomu certifikovanému požitkářskému pederastovi s mobilem na Ředitele, mnohdy morálně prohnilejšímu než ony samy. Pak jen „tytyty“ tlustým prstem, nějaké to srandopokání, a to i pro těžké mukly, a tak s čistým svědomím jedeme dál, znovu a klidně i vydatněji, protože Belzebubův rozžhavený pohrabáč v prdeli bez problému zažehnán a na světské sociální či morální standardy sere Bílý tesák. Po skvostném Smarzowského Kléru si kritickou situaci v PLR, s alarmujícím přetrvávajícím výskytem téměř sta procent rutinně pomatených kudlanek na kilometr čtvereční, vzali na paškál i neméně zajebiści Komasa a Pacewicz, kteří ve své výborné satiře roztomilými dilematy exponují právě výše popsané sociální nešvary a jdou docela na dřeň. A tak tu máme rypákovitého krimoše, co se samovysvětil na amatérského kněze, bandu budoucích kariérních muklů, rozhodně účinně napravovaných pravidelnými polepšovními mšemi, typicky zbožně blahoslavené obyvatele Górnych Pierdolic či zkorumpovaného lokálního impotenta, jehož pečlivě požehnaná stolárna produkuje boží prachy, všechny samozřejmě pravověrné katolíky, prosycené láskou k bližnímu svému a žijící jak jinak než dle urputně dodržovaných křesťanských zásad. Ale když už se konečně najdou černé ovce, které neváhají na celou tu Boží komedii veřejně ukázat prstem, je to rozhodně dobré znamení a budoucí předzvěst vítezství rozumu nad nehmotou a klauniádami. Pokud tam tedy záhy nenahradí boží diktát jen diktát nějakého toho „modernějšího“ zkurveného globálního korporátu s ještě prohnilejšími pseudomorálními kodexy pro kontrolu bezduchých loutek. (18.01.2021)