Bonnie a Clyde

„This here's Miss Bonnie Parker. I'm Clyde Barrow. We rob banks.“ Ona po něm touží a on má problémy s erekcí - chybějící vzrušení tak kompenzují vykrádáním bank, útěkem před muži zákona a medializací svých činů. Vaše sympatie se budou odvíjet od toho, jestli na ně budete pohlížet jako na hospodářskou krizí zrozené Natural Born Killers a nebo v nich jen vidíte dětinské rebely bez příčiny.. Pennův film svou formou, líbivou kamerou a nakonec snad i tím "romantickým" závěrem silně připomene Hillův western Butch Cassidy a Sundance Kid a taky není rozhodně bez zajímavosti, že Faye Dunaway jako Bonnie dokonale posloužila módnímu průmyslu, když naučila ženy zase nosit baret. (22.10.2009)

Studiový systém se za oceánem začal chtě nechtě rozpadat, mladí rebelové hledali inspiraci v Evropě a chtěli točit tak trochu jiné filmy. Látka o svérázných bankovních lupičích takové parametry splňovala. Napětí tu nepramení ze samotných loupeží, ale z vyobrazení vztahu nejen dvou milenců, ale i dalších vedlejších postav. Z Bonnie a Clydea jsou záhy nejen štvanci, ale díky rostoucí publicitě také hrdinové. Zobrazování násilí, romantická bezstarostnost, pocity deziluze, postavy vykreslené jako naivní hvězdy stříbrného plátna, vykořeněnost generace květinových dětí, prvky protestu a velmi jistá režie Arthura Penna dělají z téhle klasiky stále svěží záležitost. Faye Dunaway neuvěřitelně sexy, zuřivá a střihově dokonalá finální střelba je na opakované zhlédnutí!! (18.11.2013)

Bonnie a Clyde je dalším snímkem, slavnou klasikou, jehož hodnocení po 40ceti letech už je trochu problematické. Někdo řekne, že takové filmy nestárnou, ale to je pravda jen do jisté míry. Herecky se těžko něco vytkne, herci plní, co mají (a Faye Dunaway je prostě neskutečně zajímavá žena...). Arthur Penn však celkově neobyčejnou jízdu točí obyčejně a zbytečně "rozkouskovaně". Film má své nedostatky nejen v tempu, ale i celkové zajímavosti pro diváka, kdy se některé momenty stávají "zbytečnými". Doba hospodářské krize však potěší všechny milovníky tohoto chmurného období americké historie (stejně jako mě). Svým způsobem je ale Bonnie a Clyde pokusem v mnohém ojedinělým. Ať romantickou linií, vyhýbáním se sexu, odstupem diváka i režiséra od ústřední dvojice... Je to škoda, ale s čistým srdcem více jak 3* dát prostě nemohu... Nebýt konce a Faye Dunaway, šlo by jednoduše zapomenutelný snímek. (25.10.2009)

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)

Bonnie a Clyde, to je příběh za všechny prachy. Romeo a Julie v „gangsta“ hávu. Jenže nic takového se v Pennově podání nenalézá. Místo psychologie a motivace postav jsou tu jen nelogické skoky v chování (Loupíme, chceš taky? Jasný!). Namísto osudové lásky a vzájemné jiskřivé chemie je to one woman show Faye Dunaway, která zastiňuje Clyda Warrena Beattyho takovým způsobem, až je bolestně jasné, že by se bez něj film vlastně i obešel. Navíc ta všudypřítomná „buranská“ nadsázka to v mých očích v mnoha scénách pohřbívá. Nevadí, že tam je. Vadí, že se s ní nepracuje s citem. Vrcholem je pak scéna přestřelky Barrowova gangu s policií a okolo zmateně pobíhající Blanche se sekáčkem. To je u mě synonymum největší možné filmové trapnosti. Naštěstí zbytek šlape, má to šmrnc a především tu již vychvalovanou Faye, která to drží Beattymu navzdory. (21.12.2009)