Bonnie a Clyde

Amíci opravdu neví, co je dobré. Jinak by museli tenhle film velebit bezprostředně po jeho americké preméře. Ale ty jelita film nejprve zkritizovaly, a teprve když Bonnie a Clyde zaznamenali úspěch v Evropě, tak Amíkům došlo, že asi šlápli vedle, a nakonec z toho byl s velkou slávou dokonce i Oscar. A zcela zaslouženě. (23.07.2002)

Zase jedna klasika, která jde naprosto mimo mě. One woman show Faye Dunaway, která naprosto zastiňuje všechno ostatní v tomhle filmu, zejména Warrena Beattyho, který celou dobu jen ukazuje své krásně bílé zuby, ale jinak nic moc nepředvádí. Děj je celý tak trochu chaotický, těžko říct, jestli vinou scénáře nebo režiséra, nicméně zvraty typu "Pojďte s námi loupit." - "Tak jo!" jsem moc nepochopila, stejně tak, jako jsem vlastně hlavním hrdinům ani moc nefandila. Což je asi dost velký problém u filmu tohohle typu. Mnohokrát jsem ve filmech dokázala sympatizovat a přát vrahům, zlodějům a podobným existencím a jejich mnohdy nevinné oběti považovat za totální záporáky. Ale tady mi to jejich vraždění tak nějak nešlo pod nos a boj Bonnie a Clyda proti... no právě, proti čemu oni vlastne bojovali? (06.01.2010)

Gangsterka bez romantizujících tendencí, inspirovaná o dvacet let starší "Gun Crazy" . Kdo čeká sdílení nějakých větších sympatií k ústřední dvojici, ten se dočkat vůbec nemusí. Jakoby se do natáčení "Butche a Sundance" připletl Sam Peckinpah. Miluju ten letmý pohled Bonnie v závěrečné scéně, který řekne úplně vše. (27.11.2006)

Není vůbec jednoduché pochopit, jak věrně a úplně křiklavý formát tohoto díla odráží rozporuplná a fantaskní dobrodružství i zoufalství dvojice psanců, kterou představovali v době prožívané ekonomické, a tedy i morální krize Bonnie a Clyde. Nakonec ona roztěkanost, překotnost, bezradnost a hysterická krása naivních a lehkomyslných vzbouřenců svědčí o době, kdy bylo blíže k činům než reflexi a člověk mnohdy umřel dřív, než si stihl rozvážit, jestli mu to, do čeho se pustil, za to stojí. Byť by se tedy zdálo, že film nesleduje vnitřní vývoj hrdinů, jak ve vztahu mezi nimi, tak ani směrem k vnějšímu světu, a že místo ucelené a přehledně srovnané filosofie jejich jednání předvádí jen vytržené barvité a za vlasy přitažené výjevy, jimiž si divák nestihne postoje jednotlivých postav srvonat a utřídit, ve skutečnosti se právě takhle skutečnému osudu i povaze těch dvou psanců, jejich pronásledovatelů i přelévajícím se symaptiím a nenávisti veřejného mínění přibližuje nejpoctivěji. Byl to ráz doby, kdy se nová morálka, etika i reflexe teprve znovu začínaly rodit z popela minulé éry, krizí na prach spálené a zpronevěřené, a Bonnie a Clyde byli svérázní průkopníci, stejně nevědomí o tom, co se nesmí a smí, jako všichni ostatní, jen o rozhodující chlup víc odvážní. Byla to doba, kdy i nablblá mamina, upjatá dáma nebo zamaštěný mechanik cítili, jak nepatrný krůček je dělí od překročení hranice, rozesmáté a údivné rozjívenosti a pocítění větru ve vlasech, vlajících na útěku před žluklou zakolejeností se zatejeným dechem kdovíkam do nehostinného neznáma. Bylo tak svůdné a snadné spustit se a lehkovážně se přidat k elegantním banditům, že se to kolikrát stalo dřív, než si člověk všiml a přeříkal, co že to dělá. Nebyla to doba moralizování a hodnocení, ale bláznivého vytváření kultů zkoumáním vlastní svobody, za pomocí pstolí a fotografických přístrojů, kdy sebeokouzlení, mediální sláva a nově ocenovaná elegance pomáhaly bořit starý svět. Arthur Penn obdivuhodně dokázal o třicet let později to kouzlo nezlomit a nevykreslit příběh Bonnie a Clyda a všech ostatních psotav kolem nich z filosoficky či morálně ujasněného hlediska, nevnutil žádné rázné životní postoje a cílevědomost svým hrdinům, a naopak svým bravurním vhledem do divoké, dětinsky nakažlivé okouzlenosti i arogantně přehlíživé rychlosti tehdejší doby znemožnil hodnotící soud jak svým tehdejším, tak i dnešním divákům. Fenomenální citlivost a rozmyslnost dala vzniknout skvostnému dílu - svůdné rozbušce. (24.09.2014)

Zatímco mnozí uživatelé CSFD jsou posedlí nejrůznějšími žebříčky "nejlepších filmů všech dob", já mám naopak sklony se kanonizovaným filmům vyhýbat. Možná i proto, že kolikrát už jsem toho o nich slyšel či přečetl tolik, až mám pocit, jako bych je vlastně už viděl. Ačkoli chvalozpěvů na Bonnie a Clyda jsem zaznamenal opravdu velké množství (neznalost toho příběhu se prakticky vylučuje s obýváním planety Země), stejně ve mě tento film, jenž podle mnohých odstartoval éru post-klasického Hollywoodu, dokázal vyvolat maximální nadšení. Scény, v nichž sviští olovo, už sice dnes nepůsobí zdaleka tolik brutálně, jako prý působily kdysi, ale svou znepokojivou dravostí (a náhlým, šokující příchodem) fascinují stále. Na své přitažlivosti taktéž nic neztratil ústřední - do stylu i vyprávění vetkaný - motiv, že zločin je sexy. _____ P.S: Jsem v tom sám, nebo ještě někomu Warren Beatty svým vzhledem i projevem nemálo připomíná Toma Cruise? (12.07.2013)