Štvanice

Před pár dny jsem shlédl tento opus, který do puntíku splňoval mé představy o tom, jak má vypadat pátrání po pachateli. Skrze Štvanici mi bylo názorně ukázáno, jak by naopak takové téma vypadat nemělo. Slibný rozjezd rázně utne studená sprcha v podobě zoufale nudných intrik a večírků, které totálně pohřbívají potenciál a znemožňují najít jakýkoliv vztah k postavám. Nepomohl ani fakt, že Redford je zde pátým kolem u vozu, ač má děj směřovat k jeho útěku. Nuže, to co zde má hrát první housle, je zbytečně přeřazeno na vedlejší kolej, která by mohla směle posloužit jako náhražka rohypnolu... (14.02.2023)

Zdalo by sa, že hlavnou postavou bude väzeň na úteku, čiže Redford, ale plagát neklame, hlavné slovo má Brando. Teda v tomto posratom mestečku má hlavné slovo niekto iný, pretože najdôležitejšie sú peniaze a moc. Arthur Penn látku, ktorá by v rukách niekoho menej autorského vyzerala klasicky hollywoodsky, aj v tom dobrom zmysel slova, dokáže spracovať po svojom. Film má v sebe viac tém, ako by sa na prvý pohľad zdalo a samozrejme okrem obsadenia je to jeho ďalšie významné plus. Rogers má okolo seba takých nesympatických poskokov, až ich máte pri scéne v šerifovom kancli chuť sami postrieľať. (29.03.2017)

ústředním motivem tu sice je hon na uprchlého trestance v podání Roberta Redforda, ale vzhledem ke stopáži přes dvě hodiny nejde o nijak intenzivní naháněčku a chvílemi se to celkem slušně vleče. Kdyby byla Štvanice o půl hodinky kratší, mohlo to být stylové drama, které by mělo šanci stát se klasikou. Takhle je to jen slušné řemeslo s výborným obsazením a povedeným koncem, který toho dost zachraňuje...60% (09.11.2023)

Ještě dvanáct let po Přístavu (od téhož producenta) se Marlon Brando zarputile odmítá zříct svých přísných mravních zásad. I za cenu zlámaných žeber a vyražených zubů. Arthur Penn jako jeden z prvních tvůrců nové filmařské generace věděl, kdy a jak ve filmu použít brutální násilí, aby jej neglorifikoval. Násilí ve Štvanici má dvojí funkci: katarzní a obnažující. Po ráně mezi oči dosavadní přetvářka pozbývá na významu. Jasněji své stanovisko stěží dáte najevo. Fiktivní americké městečko zde slouží jako tlakový hrnec, pod jehož víkem jsou k bodu varu přiváděny nejpalčivější problémy tehdejší Ameriky – rasové napětí, konzumerismus, násilí v ulicích, nedůvěra k autoritám. Působivost hvězdně obsazené adaptace divadelní hry tlumí právě vměstnání tolika otázek s vykřičníkem do tak malého prostoru, v tak krátkém časovém úseku (jediná noc). Věrohodnost ustupuje před naléhavým, byť nijak bezduchým moralizováním. S výjimkou přítomného-nepřítomného Redforda není žádná z nepřeberného množství postav vykreslena jednoznačně. Jen význam každé z nich v postupně skládané mozaice není zřejmý. Některé se pouze objeví, názorně demonstrují jeden z chorobných příznaků společenské nálady, a zmizí. Film postrádá pravidelnější rytmus a namísto průběžně stupňovaného napětí graduje poměrně náhle. Je tak mnohem pomalejší, než signalizuje název. Uvedené nedostatky jsou z větší části dílem studia, které začínajícímu režisérovi vzalo práci z pod rukou a sestříhalo film k obrazu svému. Penn nebyl spokojen. Ztráta kontroly ho tolik naštvala, že se svůj příští film rozhodnl stůj co stůj realizovat od začátku do konce dle vlastní představy. Vznikla díky tomu kultovní revizionistická gangsterka Bonnie a Clyde. Alespoň v jeho případě přinesl vztek něco dobrého. 75% Zajímavé komentáře: nascendi, marlon (23.07.2019)

Horší než denní nálet kobylek, noční roj hejna mrchožroutů pod vlivem. Oni pěstmi na tebe. S bičem v ruce na ně, Marlone. Už dlouho se k tomu schyluje. Sobotní horečka postupuje, je jako epidemie, která bez utišujících medikamentů, šíří záněty škodlivé. Nelze přeslechnout tu bolest na prsou. Temná horká noc vystrojila kar tomu nejlepšímu v nás, všem dobrým povahám. Ukamenujte tu nevraživost, dav dávící se zákeřnou malostí, která svírá zdejší ovzduší. Nikde ani stébla slušnosti téhle sešlosti. Místní popili, slídí, krev vycítili. Hyeny, co říkají si lidé, vrhly se naň, bezmocnou kořist udolaly ze zálohy. Neúplatný velký muž uprostřed ohně Marlon Brando a jeho trend, adaptabilní "mumlání," pro něho typický charismatický brand, drží se zpátky, už nedělá si iluze o pořádky neřádné smetánky. Tolik, tolik se snažil bránit nevinný kukuč hocha - útěkáře se zlatými vlasy, ocelový pohled, minimalistický klid, šerifská hvězda jako štít, ale té přemoci tragédie, bodavé agresivitě, vrcholné apokalypse, nešlo předejít. Ve městě se zohyzděnou tváří, kde se charaktery degradovaly na škvár, samy sebe zmrzačily, rynek se změnil na krvavý ring, končíme, už nemůžeme dál žít. (22.03.2017)