Arabela

V dětství jsem to miloval, a když jsem dostal po letech chuť si to připomenout, opět mě to hodně bavilo - většina dílů je strašná sranda, má to dokonalé obsazení, a těch 13 půlhodinových epizod uteče jako nic, takže to jde dát v pohodě za víkend  (něco jiného to samozřejmě bylo tehdy, když si člověk na každou epizodu musel týden počkat, než ji televize odvysílala, což znamenalo čekání téměř nesnesitelné). A přestože je fajn, že to není nijak poplatné době, spousta věcí tam musí dnešního diváka přesto zarazit. Pozoruhodná je například skutečnost, že většina mužských postav seriálu je až šokujícím způsobem pasivní, neschopná jakékoli akce a dokonale smířená s osudem (zcela to platí o totálně bezradném králi Hyacintovi, krajně submisivním čertu Blekotovi a princi Willibaldovi, a z velké míry též o panu Majerovi a jeho synovi Petrovi, který tu hlavu na popravčí špalek už snad ochotněji ani položit nemohl), zatímco ženské postavy zde mají navrch a to ony jsou hlavními hybatelkami děje (Arabela, Xenie, královna, čarodějnice, paní Müllerová ad.). Jsem skoro v pokušení věřit, že stopy Arabely skutečně vedou až k francouzské komiksové legendě z 60. let, Barbarelle (jak ostatně Arabelu nazývá zloděj Fousek), což je myšlenka, na kterou jsem ostatně narazil v českém vydání tohoto komiksu. Co je na seriálu také velice zvláštní, je spousta momentů, které nedávají zdánlivě vůbec smysl - například náhlé zchudnutí Majerů, kteří sice žijí ve velké vile, ale jakmile je zloděj Fousek okrade o pár obleků a koberců, nemají náhle ani na rohlíky (?!), velké otázky také vzbuzuje kouzelný prsten, která sice například umožňuje měnit podobu lidí, ale přesto jim zůstává původní hlas nebo bradavice na tváři, takže se člověk zmateně diví, jak to s tou zdánlivou všemocností prstenu vlastně bylo (protože pokud by dokázal skutečně splnit jakékoli přání, stačilo by, aby si kupříkladu pan Vigo už na začátku přál, aby byl Rumburak hodný, mrtvý, změněný v kámen, prostě něco takového, a veškeré problémy by byly vyřešeny). Nelogické je i neustálé přemísťování různých postav mezi říší lidí a pohádek, kdy často není jasné, jak se tam která postava dostala (pouze u vodníka je řečeno, že našel cestu pod vodou), a silně otravné mi přišly postavy dětí - Jeníčka a Mařenky, a zvláště ta Mařenka mi přišla zcela nesnesitelná, neboť ona je něco jako dětská verze paní Müllerové, tedy ženy posedlé myšlenkou sňatku, bez něhož nemá její život smysl a teprve po boku mužského protějšku dosahuje svého životního cíle, o čemž se Mařenka marně snaží Jeníčka přesvědčit, zatímco dospělá paní Müllerová užene nakonec za manžela čerta, a může se pak následně kamarádkám v televizi chlubit, že se provdala a s manželem žije na "hrádku, nic velkého, asi 20 místností, sálečků, zařízení stylové, oblečení stylové, a na jaře si postavíme bazén a saunu" - to mi přišlo skutečně vrcholně odpudivé a nevtipné. Naopak Rumburak v ženských šatech a s parukou, který se jí ptal, kde je jeho Blekota, u mě vyvolával záchvaty smíchu, a jeho herecké ztvárnění Rumburaka je celkově úchvatné. V seriálu se dokonce objeví ekologické motivy, což je vzhledem k době vzniku obdivuhodné, a obecně na něj už dnes jde pohlížet v první řadě jako na dokonalé retro, které zachycuje spoustu známých míst, která už dnes vypadají jinak, stejně jako dobová auta, oblečení, účesy a podobně, včetně celé řady čs. hereckých legend, které už nežijí, nebo jsou z nich zasloužili kmeti. Jestlipak si Arabela udrží popularitu i za takových 100 let? Velmi bych jí to přál. (16.01.2023) (méně) (více)