Stvořeni pro lásku

...A síce sú mi postupne predstavené konkrétne povedzme až zrovna i dva manželské páry, bývajúce hneď vedľa seba v naprosto tesnej blízkosti; pričom z každého jedného páru je vidieť len pani Chanová na strane jednej, a zase pán Chow na strane druhej, keď ich pravých partnerov bolo vídať naozaj iba zriedkavo, ak ich avšak bolo vôbec niekedy i poriadne vidieť - to práve teraz asi ani nevedno správne potvrdiť či vyvrátiť; keďže bolo v podstate len naprostou otázkou času, kedy si títo dvaja »budúci milenci,« neustále sa stretávacími pomedzi ich hlavných, bytových dverí, si niečo medzi sebou vášnivého ["konečne"] i začnú, čo by si nakoniec vari mohlo udržať i pomerne dosť zachovaný, dlhotrvajúci charakter, no zároveň ale tiež popritom všetkom podotýkam i to, že akýsi tento pomalým spôsobom sa odohrávajúci, «[ne]stály vzťah,» ktorý normálne začínal naberať na obrátkach - si stále zachovával voľajaký „status quo,” obaleným pod rúškom tajomstva. • Špičkové, hongkongské obsadenie v podobách Tonyho Leunga, stelesňujúceho akéhosi spisovateľa a Maggie Cheungová, stelesňujúca akúsi sekretárku; jednak stelesňovali zadumaných protagonistov, ktorí podľa vízie hongkongského autora Wong Kar-waia - prednášali väčšie množstvo zvláštnych, a najmä len náznakových replík, keď takto podobne fungoval vlastne i celý tentohľa titul, ktorý úplne najviac pracoval len v samých náznakoch, a jednak som úprimne mával súčasne taký zvláštny pocit i v tom zmysle, že sa so scénami narábalo v takom ponímaní, ako by bývali akosi častejšie - skrátka nie vždy plne dokončenými, čiže tým pádom sa presne títo predstavitelia nemohli naplno realizovať, ako keby to asi učinili v opačnom prípade, v oveľa vďačnejšom scenári, ktorý im tentoraz, bohužiaľ, neponúkol toľko vhodných príležitostí, kde by aspoň naplno predviedli svoj herecký repertoár. • Čo sa ešte teda týkalo i kostýmov tejto ústrednej sympatickej protagonistky, tak by mi ani až tak zrejme neprekážalo, že ich každú jednu chvíľu vymieňala zo svojho pestrého šatníku za nové prírastky, no mimochodom jej väčšinou siahali až kamsi po celú výšku krku, čo sa asi súbežne premietalo i do jej hereckého prejavu, ktorý na mňa miestami pôsobil značne deprimujúcim dojmom, kedy sa mi občasne [za]zdalo, že máva menší problém s nadýchnutím sa čerstvého vzduchu. • Titul, ktorý doslova vysielal do éteru rádiové vlny, aký je strašne estetickým v rámci celku, čo vskutku možno ozaj i platilo, ale zase medzitým už spomínaná "náznakovosť" z jeho priamej strany - mu naopak hodne znižovala kredit, kedy som sa naostatok aspoňže dopracoval i k akémusi konsenzusu, že proste tentoraz znovu „forma zvíťazila nad obsahom,” a to určite vo viacerých faktoroch... (22.04.2024)

Lyrický film o lásce, která nemůže být uskutečněna, a tak je znázorněna pouze pohledy, letmými dotyky a náhodným se míjením v chodbě, skutečně s minimem fyzického kontaktu. A jak nám film ukazuje, vážně to funguje, přestože je to hodně nezvyklé. Stejně tak zajímavá byla kamera, soustředící se na hlavní dvě postavy a na detaily kolem nich, a přitom v některých případech naopak vynechávala přímý pohled do obličeje člověka, se kterým je veden dialog. Přiznávám, že jsem byla celým filmem hodně překvapena, ale bohužel, faktem také zůstává, že ne všichni lidé jsou na takovou lyriku ve filmu zvyklí, kvůli její nedějovosti. V mém případě jde navíc i o to, že jsem film sledovala pozdě večer, což není zrovna ideální vzhledem k tomu, že vyžaduje poměrně velkou soustředěnost. Tohle sice může být trochu odrazující, ale já osobně jsem nakonec ráda, že jsem In the Mood for Love viděla, protože takových jedinečných filmů není moc. ~(4,2★)~ (21.03.2010)

Paráda. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se do toho filmu dostal, ale když se mi to podařilo, vznášel jsem se na vlně spokojenosti. To, co tento snímek povyšuje na vyjímečný, je nádherná hudba. Něco takového se ve filmu jen tak neslyší. Pokaždé, když Wong nahodil zpomalené záběry a zazněly první tóny té překrásné ústřední melodie, měl jsem pocit, že lepší filmovou hudbu už snad nikdo nikdy nesloží. (25.01.2010)

Když se dva lidé milují, ale jejich lásce není přáno, je to smutné, Stvořeni pro lásku jsou tedy smutným filmem. Nijak extrémně, ale jsou. Pro dva distingované Hongkongčany žijící v 60. letech – pro hrdiny této romance – jsou důležitější mravní ideály nežli jejich vlastní touhy. Oba dva vědí, že partnera toho druhého podvádí jeho vlastní partner, zprvu to berou spíše jako hru, kterou možno strávit několik příjemných chvil a zároveň způsob, jak zkusit své manželství zachránit poznáním vlastních chyb. Je to však hra bez jasně stanoveného cíle, navíc hra se skutečnostmi příliš závažnými na to, aby mohla hrou zůstat i nadále. Wong Kar-wai nafilmoval typickou, leč atypicky zdráhavou love story, o dvou lidech a silném citovém poutu mezi nimi. Toto citové pouto bohužel nevzniklo mezi filmem samotným a mnou. Neřekl bych, že byl vyloženě chladný, spíše nezvykle uhlazený, komorní, úzkostlivě se vyhýbající čemukoliv nadbytečnému. Ačkoliv ve mně nevyvolali žádné pocity (nanejvýš zklamání z příliš předvídatelného zakončení), oceňuji na Stvořených pro lásku mimořádnou formální preciznost a mile nadměrné množství záběrů, jež doslova laskají tělo Maggie Cheungové, povětšinou zahalené do přiléhavých květinových šatů (celkem jich vystřídá snad dva tucty). Také díky tomu plyne jinak víceméně bezdějový snímek příjemnou rychlostí vpřed a pokud budu na něco vzpomínat, pak především na některé z jeho překrásných (že by až kýčovitých?) obrázků. 80% Zajímavé komentáře: Radko, jondzavid, kikuka, d-fens (21.07.2007)

" V dávných dobách, když měli lidé něco, co nesměli nikomu vyzradit, víš co dělávali? Vylezli na nějakou horu, našli si strom, vyryli do něj díru a zašeptali tajemství do ní. Pak jí ucpali bahnem a jednou provždy tam to tajemství nechali." Velmi jemný, citlivý příběh dvou lidí, který na mě zavanul jak příjemný vánek, přestože byl trochu smutný. Stendhal jednou napsal, že "Mezi lidmi je možná tolik způsobů cítění jako způsobů vidění.“ A tohle byl přesně ten případ. Letmé pohledy, doteky, ladná chůze paní Chan, kanoucí slza po tváři, úsměv, stoupající cigaretový dým.........to kouzlo okamžiku, které bylo podkresleno úžasnou hudbou, bez které by tenhle film rozhodně nebyl tak atmosféricky krásný. (15.06.2015)