Stvořeni pro lásku

Takže hned zprvu musím upozornit, že objektivně jde o famozní film, originální a nevšední. Ale ted mé pocity. Na film musíte být stoprocentně naladěni, tzn. musíte mít tu správnou náladu. Jinak se budete nudit tak jako já. Měl jsem po sobě docela šílený den a Stvořeni pro lásku nebylo zřejmě to nejvhodnější. A možná, že i forma zvítězila nad obsahem, ten je přece jen trošku plochý. Ale vyzdvihnu kameru (hudba se neustále opakuje, takže ke konce mi už trošku lezla na nervy - ale to neznamená, že není poslouchatelná), takže doufám, že někdy budu nalazen k tomu, abych tomuto filmu dal ****, ale kdo ví, jestli se na ten film ještě někdy podívám... (15.06.2006)

TV/// Obsazení 4/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 4/10/// +ústřední dvojice je fain, základní motiv příběhu je zajímavý, hlavní melodie, která se opakuje se mi líbila -hodně moc civilní, stavěné na dialozích, často docela nudné/// Tak tohle je zatím nejlepší film Kar-wai Wonga, který jsem viděl. A to že je nejlepší znamená, že se dá přežít. Jinak ten film nic neznamená. Vůbec nechápu jak někdo může tohoto tvůrce obdivovat, já se u jeho filmů příšerně nudím. Jestliže mě neohromí ani jeho film 2046, na který se převelice teším, tak už mám terč pro svoje AK-47./// Celkem 40%/// (09.09.2008)

70%. Z tohto diela mám veľmi rozpačité pocity, pretože okrem slastného pohladenia neuveriteľne nádhernou emocionálnou hudbou, citlivou kamerou, intímnym prostredím, dokonalou štylizáciou obrazového segmentu, je príbeh tak trochu plytký, nevyhrotený a slabý, pričom pri väčšom zaujatí sa s ním dalo urobiť zázraky. Priznávam, dojatá som najmä vďaka tým okamihom, kedy kraľovala nebeská hudba, veľavravné pohľady dotknuté smútkom, jemné závany osudovej romantiky. Wong je v istom ohľade umelec podobného kalibru ako Yimou Zhang a obidvaja dokážu diváka uvelebiť len vďaka ohromnej vizuálnej poetike, nie príbehu. (07.01.2011)

Šedesátá léta a dvojice hongkongských obyvatel, která se musí rozhodnout, zda je pro ně přednější vzájemná náklonost nebo morálka. Do jisté míry vlastně strašně chladná a odtažitá romance, zároveň ale vlastně strašně silná a procítěná záležitost, která se dočkala širokého světového uznání a dodnes je brána jako jeden z vrcholů Hong Kongské filmové tvorby. Tak by se v kostce dal shrnout snímek Stvořeni pro lásku, který Čínský filmař Kar-wai Wong (Stvořeni pro lásku jsou součástí jeho tetralogie, která čítá též snímky Days of Being Wild, 2046 a plánované Blossoms) natočil vizuálně podmanivou romanci, kde je každý jednotlivý záběr trojice kameramanů (Christopher Doyle, Pung-Leung Kwan, Mark Lee) jednoduše pastvou pro oči. Společně s kameramany si Wong pohlídal vizuální estetiku, která krásu prostředí impozantně prodává divákovi. Vynikající herecká dvojice Tony Leung/Maggie Cheung předvádí naprosto uvěřitelně procítěnou romanci, která se navíc obejde bez přehnaných momentů a Wong za psacím stolem k lásce přistupuje tak trochu jinak. Spíše než na vrcholovou vášní a totální emocionální procítěností Wong vzájemný milostný zájem hlavní dvojice především znázorňuje skrze poetické momenty. A právě zde tkví jistá forma vady na kráse. Stvořeni pro lásku není klasickou romancí, bohužel ale není Wongův scénář zdaleka tak dokonalý. Naopak většina scén se očividně o něco snaží, ovšem velmi smutně se míjí účinkem. Celkově se Wongovi ani nepodaří prodat naprosté zoufalství, které dva hlavní hrdiny skrze morální dilema sužuje a celkově mě po velmi slibném rozjezdu Stvořeni pro lásku zklamalo v tom, jak je to celé vlastně tak trochu prosté. Ale pořád je se tu romantickou stránku daří prodat tak trochu nezvyklým způsobem a Wongův záměr se rozhodně zcela nemíjí účinkem. Soundtrack dvojice Shigeru Umebayashi/Michael Galasso svojí lahodnou zvukovou stránkou a skvělou sázkou na klasické nástroje naprosto sedí k vizuální estetice filmu a i k celému příběhu. Ta hudba je jednoduše nádherná. Do toho to celé Wong režíruje očividně silným uchopením, kterým naprosto vyčnívají jeho tvůrčí záměry. Skutečně tak jen zamrzí, že scénář postrádá něco navíc a závěr je už tak trochu zbytečný a snaží se to už tak velice očividné prodat ještě očividnějším způsobem, že je to skutečně tak trochu na pováženou. Ale jinak si vlastně skutečně nejde na moc stěžovat. Wongovo Stvořeni pro lásku je vrcholným vizuálním zážitkem, který většinu času i zdatně prodává stránku obsahovou. Časem jde sice tento faktor čím dál tím více do úskalí a ve finále tak divákovi nezbývá skutečně než jiného než se pořád kochat neskutečně nádhernými záběry, přesto je ale tenhle netradiční romantický film určitě v mnoha ohledech bravurní...... (09.02.2021)

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)