Vlak

Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Netradiční "železniční" válečný film z okupované Francie. Vzpomínám si ještě s podobnou tématikou jen na Von Ryanův Expres a Ostře sledované vlaky, ale možná jich bylo i více. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=6Jxi96lXdGU (09.07.2010)

Až do včerajšej premiéry na ČT1 som o tomto filme nepočul, ale ako milovník drám a vojnových filmov som si to nechcel nechať ujsť.Urobil som dobre, pretože napriek čierobielej farbe a roku vzniku 1964 máme do činenia s naozaj vydareným kúskom. Snaha nemeckého plukovníka dostať za každú cenu ukradnuté obrazy do Berlína, nepozná prekážky a nechce to pochopiť ani po jasnej porážke. Záverečných 30 minút je asi najvydarenejších, režisér má všetko pod kontrolou a zaujme pár vychytených záberov. Hudba od M. Jarreho je dosť nevýrazná, ale v dramatickom príbehu by bol melodický motív skôr na škodu. Neviem nakoľko mal v tomto prsty A . Penn, ale nejako som tam jeho štýl a prítomnosť cítil. 80%. (27.04.2010)

Je zaujímavé, že pri väčšine týchto starších filmov mi prekáža ich zdĺhavosť. A už si ani nepamätám, či čas v tých časoch bežal pomalšie. Film bol celkom zaujímavý, takmer uveriteľný a takmer bez negatívnych atribútov amerických vojnových filmov. Okrem toho bol veľmi realisticky nakrútený. Pikantné na ňom bolo, že hodnote kradnutých obrazov rozumela iba okrádaná riaditeľka múzea a zahraničný uniformovaný zlodej. Ostatní, ktorí zmarili krádež obrazov, za čo im Nemci zmarili život, nemali žiadnu alebo iba veľmi hmlistú predstavu o "nevyčísliteľnej hodnote obrazov". Paradoxné je, že keď sa Giacomettiho pýtali, či by z horiaceho domu zachránil mačku alebo vzácny obraz, jednoznačne povedal, že mačku. (09.10.2009)

Žádná idylka v podobě romanticky pískajícího vláčku, který si to vesele supí skrze oku lahodící francouzskou krajinu, ale realita ohlušujících kovových monster dštících páru a olej na sklonku okupace. V zásadě ten vůbec nejlepší i nejnapínavější způsob jak vzdát hold památce francouzských drážních odbojářů. Až na jeden detail. Postavu ztvárněnou Paulem Scofieldem. Tak prvoplánově záporný charakter tu působí jako pěst na oko. Chybělo snad už jen, aby mučil zajatce a přitom se smál hurónským šíleným smíchem. Resp. všichni jsou "šedivé" charaktery, pouze on je plakátově černobílý, byť s dobře zvládnutou motivací. Do naivněji podaného filmu by rozhodně sedl, ovšem tady akorát narušuje onu auru uvěřitelnosti. (15.01.2010)

V žánru válečných odbojových dramat je Vlak docela milníkem. John Frankenheimer vystavěl silný sled pohyblivých obrázků opírajících se o magii černobílého obrazu, esoteriku chlapských tváří a okouzlení zašlými časy parní železnice. Ta kombinace má sílu a vede snímek po hmatníku železničních pražců se skutečnou virtuozitou, snad jen ta přepálená stopáž tenhle koncert páry, mouru a potu tak trochu kazí. Souboj dvou zcela odlišných charakterů přesně zapadá do zažitých kolektivních představ o konci války na západní frontě - místo vyhlazovacích táborů a hromad mrtvých téměř konverzační drama mezi charismatickým odbojářem a zvrhle kultivovaným nacistickým milovníkem umění...příznačně filmové zjednodušení... (27.04.2010)