Vlak

Žádná idylka v podobě romanticky pískajícího vláčku, který si to vesele supí skrze oku lahodící francouzskou krajinu, ale realita ohlušujících kovových monster dštících páru a olej na sklonku okupace. V zásadě ten vůbec nejlepší i nejnapínavější způsob jak vzdát hold památce francouzských drážních odbojářů. Až na jeden detail. Postavu ztvárněnou Paulem Scofieldem. Tak prvoplánově záporný charakter tu působí jako pěst na oko. Chybělo snad už jen, aby mučil zajatce a přitom se smál hurónským šíleným smíchem. Resp. všichni jsou "šedivé" charaktery, pouze on je plakátově černobílý, byť s dobře zvládnutou motivací. Do naivněji podaného filmu by rozhodně sedl, ovšem tady akorát narušuje onu auru uvěřitelnosti. (15.01.2010)

Až do včerajšej premiéry na ČT1 som o tomto filme nepočul, ale ako milovník drám a vojnových filmov som si to nechcel nechať ujsť.Urobil som dobre, pretože napriek čierobielej farbe a roku vzniku 1964 máme do činenia s naozaj vydareným kúskom. Snaha nemeckého plukovníka dostať za každú cenu ukradnuté obrazy do Berlína, nepozná prekážky a nechce to pochopiť ani po jasnej porážke. Záverečných 30 minút je asi najvydarenejších, režisér má všetko pod kontrolou a zaujme pár vychytených záberov. Hudba od M. Jarreho je dosť nevýrazná, ale v dramatickom príbehu by bol melodický motív skôr na škodu. Neviem nakoľko mal v tomto prsty A . Penn, ale nejako som tam jeho štýl a prítomnosť cítil. 80%. (27.04.2010)

Vyborny vojnovy film Train z dielne rezisera Frankenheimera /Seconds 1966, Proroctvi 1979/ o tom, ako zabranit prevezeniu francuzskeho narodneho pokladu do Nemecka, ktoremu ma zabranit hlavne vyborny Burt Lancaster. Ako zaporak tu za nacisticku stranu vystupuje Paul Scofield, obaja hraju vyborne. Prva polka filmu je dost nudna so kopou dialogov, ktore miestami az nudia. K podstatnemu zlepseniu dojde az v druhej polke filmu, ktora je dostatocne akcna, so slusnou atmosferou a kvalitnymi hereckymi vykonmi oboch zucastnenych : Lancaster a Scofield. 89 % (09.02.2013)

Frankenheimer měl zatraceně velký koule. Zdvojnásobení rozpočtu, žádné triky a klíčová eye candy scéna na jeden jediný pokus. Atraktivní motiv záchrany francouzského národního dědictví není ani zbytečně vystaven do popředí, ani natolik upozaděn, abyste na něj v půlce filmu pod smrští explozí a nadupaných honiček zapomněli. Škoda, že pro dnešního diváka ty odbojářské eskapády se záměnou lokalit a uvědomělá kurátorka se zálibou ve zbytečném, čti pochopitelném, moralizování znamenají spíše přibrzdění dobře namazaného stroje, než emoční uspokojení ze spolupráce a prohlednutí francouzských hrdinů. Ubíhající minuty konce okupace, černý kafe, cigára, kolomaz a uvědomělý pohled Burta Lancastera. Škoda té závěrečné konfrontace hodnot umění x lidský život, u které se tlačí na pilu více, než by bylo zdrávo. (16.02.2009)

Ideově starosvětský, ale formálně progresivní "Vlak" můžeme vidět jako přemostění éry válečných velkofilmů předchozích let a akčních dobrodružek ve válečných kulisách let nadcházejících. Z první kategorie přejímá hvězdný herecký ansámbl i zasmušilý étos a velké morální otázky, které tvoří páteř snímku. Z té druhé kategorie by se chtělo říci, že má důraz na akční scény a spektakularitu. Jenže žádný z nadcházejících filmů (ať už vezmeme jako příklad bijáky s Clintem Eastwoodem nebo hromadu italských žánrovek) se v tomto ohledu "Vlaku" nemůže vyrovnat. Frankenheimer tu inscenuje úchvatné sekvence, kde díky precizním kompozicím s několika plány neustále dává pocítit přítomnost postav v onom velkém dění. Prim zde hrají dech vyrážející momenty, kdy jsou herci přítomní či přímo dělají krkolomné kousky v poblíž projíždějících vlaků, havárií lokomotiv či explodujících nádraží. Jak říká Christopher McQuarrie, který film vyzdvihuje jako referenci k nové "Mission: Impossible",  u řady scén člověk žasne nad tím, jak vůbec tohle dokázali v době před digitálními efekty realizovat, Respektive z mnoha sekvencí na diváka dýchá bezprostřední blízkost reálné akce, protože tu místo optických efektů či zadních projekcí prostě je vše reálně zachyceno v kameře. Také v mnohých napínavých pasážích si tvůrci dávají záležet na tom, aby dění bylo viditelně zasazeno do reálného prostoru, který je sekvencí důsledně dramaticky využitý. Nevyhnutelně pak ony jedna dvě scény točené ve studiu či upravených interiérech působí nemístně. (16.07.2023)