Přísaha

Před dlouhými lety dávali v televizi Vajdovu černobílou klasiku "Stalo se za bílého dne", podle které Penn stvořil svůj remake a evidentně posunul celý příběh do jiné roviny, protože Vajdův film je drsný thriller. Kdyby došlo na srovnání, Pennův film by prohrál K.O., ale jeho poctivou filmařinu, která se neohlíží na komerční efekt,je nutno v dnešní době ocenit. Sean Penn totiž dokazuje, že je nejenom skvělý herec, ale i režisér. Jeho režie je citlivá a nápaditá. Příběh má možná až příliš pozvolné tempo, ale o to víc potom v kontrastu vynikne těch pár momentů, kdy člověku naskočí husí kůže. Náladu snímku přesně dokresluje působivě melancholická hudba, která mi svou náladou připomněla soundtrack k Raimiho The Gift.O skvělém Nicholsonovi nemá smysl se rozepisovat. (25.12.2003)

(73/2022) / Výborný Nicholson v nenápadnom malom filme od Seanna Penna. Hudba Zimmer. Na takéto esá tomu ale niečo chýbalo. Určite to nebolo tempo filmu, aj keď pomalé, práveže super pasovalo k tomu čo sa Penn asi snažil vytvoriť. Psychologické, husté krimi o jednom starom samotárovi. Najväčší problém je podľa mňa hluchý stred fimu, ktorý na dlhý čas zanevrie na hlavné devízy filmu, psychologický vývoj hlavnej postavy a samotný detektívny dej. Ako keby bolo zrazu všetko normálne, strašne to narušilo dynamiku filmu. A záver už tie emócie v mierne apatickom divákovi nevytiahli. Podiel na všetkom tak trochu má asi aj komplikované produkčné a finančné pozadie filmu, asi to nie je presne to čo všetci zúčastnení čakali, keďže išlo údajne o ich srdcový projekt, hlavne teda Penna a Nicholsona. Napriek výhradám, film doporučujem. Hlavne kvoli naozaj hviezdnemu teamu, kde trochu zaváhal asi len ten Penn. Trochu. (6/10) (18.09.2022)

Přísaha zapřísahá diváka planými sliby, aby u ní zůstal. Především slibem detektivního příběhu. Nic než klamání tělem a vnější kostrou, jež ve skutečnosti tají psychologickou sondu do duše stárnoucího muže, kterého urputná posedlost a přání dobrat se pravdy zavádí do mlhavého pohraničí mezi realitou a zbožným přáním. Což o to, není nijak vyloučené skloubit v jednom filmu obojí. Potíž je v tom, že jinak profesionální režie Seana Penna to spojení nepromazala, takže v něm čas od času nepěkně skřípe, čas od času si každé z kol jede po jiné trase a čas od času jsou obě zajedno v tom, že dál ani otáčku. Nicholson to s finesou bezstarostného jezdce nakopne a jede se dál až do další poruchy. Po dvou hodinách tohoto harcování se divák nemůže dočkat finále, načež dorazí k cílové pásce, která se válí v prachu a vypadá, že ji tam někdo vyhodil před deseti lety. Nemohla bych tvrdit, že je ten film nudný, nezajímavý nebo hloupý. Tvrdím, že mi přijde nevyvážený, navozující něco, co nepřijde, a dost zvláštně pojatý. Rozhodným plusem je jako vždy bravurní Nicholson, závěr, kterému přes všechny výhrady musím přiznat jistou dávku nepříjemné realističnosti, a režisérovo rozhodnutí nejít vyšlapanou cestou. (12.09.2007)

Do filmu mě vtáhla především fantastická hudba a skvěle jí sekundující kamera a já se na vlnách rozjímání o uplynulém životě nechal unášet k poslední nedokončené práci detektiva Blacka (jako obvykle zcela přirozený Nicholson). Některé záběry řadím ke svým nejoblíbenějším, zejména ten ze začátku, kdy Nicholson vjíždí v zasněžené krajině do tunelu a vyjíždí z něj v suchém městě. P.S: Rád bych shlédl původní Stalo se zabílého dne. (15.12.2005)

Sean Penn je výborný režisér, ale "Přísaha" jde trošku pod jeho standart. Možná se autoři příliš snažili odlišit od švýcarského snímku, podle kterého svůj film natočili, ale "Stalo se za bílého dne" mělo proti remaku několik předností: uvěřitelné chování postav, vhled do psychologie a jednání pachatele a především konec, který divákovi nabízí nejen určitou katarzi, ale celý příběh logicky uzavírá. Největším přínosem "Přísahy" tak zůstává tradičně skvělý výkon Jacka Nicholsona. (24.07.2007)