Nemocnice na kraji města

Dietloviny /Muz na Radnici, Okres na Severu, zena za pultem ...../ uz za normalizacie neboli znamkou ekstra kvality. Ale tu sa Jaroslav Dietl vynimocne pochlapil. Serialu dominuju kvalitni herci /Chudik, Abrham, Maciuchova/, dialogy su obcas dlhe a beru sa prilis vazne, Chudik vie hrat, a hoci niektore herecke vykony nemaju prislusny nadhlad, stale sa na to dalo pozerat. A plne si to uzit. Cez vsetky tie nedostatky som sa vsak vzdy vedel blahosklonne preniest - od prirodzenia som totiz tolerantny. . Po kultovych Chalupari je to jeden z najlepsich ceskoslovenskych normalizacnych serialov. Spolu s Takovou Normalni Rodinkou. A asi najlepsia dietlovina, ku ktorej sa ako k jedinej vynimocne hlasim. 93 % (16.01.2013)

"Já prosím, aby se na mě po ránu mluvilo úplně tiše a sdělovaly se mi samý bezvýznamný věci." Hláškující MUDr. Štrosmajer byl pro mne jediným důvodem, abych tímto seriálem zabil pár socialistických večerů. Ty ostatní takřka růžovoordnační vztahy v dietním hávu mne zase tak moc nebavily, takže v dnešní době se této nemocnici vyhýbám úplně stejně, jako všem ostatním. Ze mě nemocného neuděláte. (13.02.2017)

sou to presne dva tejdny co sem si vodrounal koleno....prej zpřetrhany přičny vazy a urvanej meniskus....zadal sem výhradne sovu ale ze prej ten delá jenom v noci....lidi sou na me ted hodny kdyz sem ten mrzak.....konecne me i pozvali do kolektývu...prej jesi nechci s nima na volejbal.....ze prej at si to necim stahnu a at netrham partu...a to ja raci potit kulky pekně u bedny...diky tomudlenc serialu vim jak to ve skutecnosti chodi.....nejlip pofoukat...aby se nemuselo zbytekně řezat...a pak se uvidi...ale ja todlencto cukrování znám...nechci dalši komplikace...nešikovny maso musi pryč...žadam odstranit nohu hned pod pravou bradavkou (21.05.2008)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Nebylo všechno na tom socialismu jenom špatné. Třeba, jak se komunisté mezi sebou věšeli, to se mi líbilo, nebo pak tenhle seriál. Ale vážněji: Nemocnice je skvěle řemeslně zvládnutý seriál s excelentními hereckými výkony. Dokáže-li si člověk odmyslet onu rovinu, v níž se prezentuje plakát socialistického zdravotnictví, musí uznat, že příběhy jsou vedeny naprosto bezchybně a že se od nich lze jen stěží odtrhnout. Tandem Dietl-Dudek je nepochybně to nejsilnější, co jsme kdy v televizní tvorbě měli. Na dalších sériích Nemocnïce je to znát velice zřetelně. (01.12.2007)