Muž se zaječíma ušima

Martin Šulík je laskavý mimoň, který nám má stále co říct. A nemusí to být jen říkání při letním setkání s lidmi se zájmem o kulturu. Neformální rozhovor s tímto pánem přesně odráží jeho filmy, jejichž poetika je naprosto úžasná, geniální, světová. Ve spolupráci s Miroslavem Krobotem, Martinem Štěrbou a Ferem Liptákem vzniklo dílko nesmírně zábavné, z něhož čiší ironie, sebeironie, životní moudrost. Moc pěkné. Intelekt vyzrálejšího publika podmínkou. (08.03.2022)

Chlupaté slechy Miroslava Krobota jen stěží odvrátí nezajímavý ráz filmu. Oldřich Kaiser v úvodu sedí nahý v kuchyni, kdy je možné mezi nohama zpozorovat jeho odhalenou chloubu, končí po úmyslné otravě v psychiatrické léčebně. Scény z tohoto zařízení, jehož léčebné metody jsou uzpůsobeny potřebám filmu, jsou celkem zajímavé. Dále už to tak valné s filmem není. Stárnoucí spisovatel má o generaci mladší partnerku (Alexandra Borbély), se kterou čeká dítě. Při své okružní cestě autem stihne navštívit své dvě dospělé děti z nefunkčního manželství, po letech se mu jeho manželka, kterou přišel požádat o rozvod, přizná k dávné nevěře s jeho nejlepším kamarádem. Ano, Zuzaně Kronerové tvůrci za milence přisoudili právě Kaisera. A teď ta hlavní atrakce filmu, co je experimentálního rázu, a sice zaječí uši, se kterými náš hrdina slyší úplně vše. Jde o muže z jeho nové knihy, který sní autem sraženého zajíce a na druhý den se probudí s extrémně kvalitním sluchem a schopností zaznamenat myšlenky druhých lidí. Tyto pasáže se slechy jsou natočeny umělecky černobíle a nechybí ani promluvy různých postav na kameru. Většina prezentace působí nezajímavě, prolínání experimentálních pasáží s normálním průběhem příběhu stárnoucí muže nevykazuje ideální kompatibilitu. A film má tendence nudit. Martin Šulík měl k dispozici schopné herce, nedokázal ve mně ale vzbudit zájem o jejich osudy a postřehy ve chvílích, kdy promlouvají na kameru. Nejblíže úspěchu byl, když na place pobývali Oldřich Kaiser a Zuzana Kronerová. Celkově jsem ale film z podstatné míry protrpěl. 4/10 (17.06.2023)

Po takýchto filmoch ma vždy len napadne úryvok z Tabáčku: "No je to fakt bída." Stredná pasáž filmu bola ok a čakal som, že sa to ešte niekde rozvinie, ale nič neprišlo. Krobot fajn, ale uši mu už nedávajte. A neviem, prečo je na titulke Pauhofová. Skoro vo filme nehrá a keď sa objaví na obrazovke, tak nehrá už vôbec. (16.12.2021)

Nemůžu si pomoct, ale pan Krobot je pro mě herec jednoho výrazu a jedné polohy. Bavilo mě to v prvních několika filmech, ale už mi to připadá trochu repetitivní a únavné. Tohle byl na mě hodně těžký art plný metafor a podivností, které mi nedávaly příliš smysl. Obrovské množství nominací na Lvy mi nedávaly smysl už vůbec (Mauréry je skvělá, ale nominace za minutu hraní, really?). Tvorba Martina Šulíka (už Tlumočníka jsem protrpěla) mě bohužel nadále míjí velkým obloukem. (27.03.2022)

Poslední filmy věčného experimentátora Martina Šulíka mě nijak nenadchly, ale tenhle je o dost lepší. Sice jsem původně čekal nějaký skoro domácí magický realismus, ale autoři se vydali jinou cestou, která také dává smysl. Miroslav Krobot v hlavní roli exceluje a vlastně si ani neumím představit, kdo jiný by tuhle roli mohl hrát. Ostatně na něm a jeho nejednoznačné postavě celá tahle existenciální komedie stojí. (14.06.2023)