Síla psa

Za závěrečný twist dávám jasný palec nahoru. Ten film se mnou tedy pořádně vyje..l. To co se zhruba v půlce začne tvářit jako Zkrocená hora 2, se zvrhne v ... Nebudu prozrazovat. Čekal jsem alespoň jednu nějakou přestřelku, ale je jasné, že zde by se vůbec nehodila. Benedict předvádí velmi kvalitní herecký výkon, ale film mě celou první půlku poctivě nudil a to mu zapomenout nemůžu. 60% (09.05.2022)

Klíčové slovo: Kalokagatheia. *** Fatálně uhrančivá a přesvědčivá kamera zprostředkuje fyzično a tělesnost a dynamiku ať už krajiny nebo práce či vztahů a emocí a zpředmětňuje pocity, vjemy, prožitky, skrze něž a jedině skrze něž se tu vypráví křišťálově ryzí, anticky jednoduchý a právě tak neřešitelný příběh konfliktu bratrské žárlivosti a synovské lásky, který nedovolí, aby se mezi dvěma výjimečně citlivými a inteligentními muži rozvinul hlubší vztah, protože je beztak částečně projevem slabosti prvního ze ztráty přítele a mistra (a jen možná i milence) a protože právě tu slabost musí druhý v roli zdánlivě slabšího využít a kousnout ze zálohy, věří-li, že je jeho první povinností chránit svou matku, byť tím jde alespoň částečně proti své vlastní přirozenosti a inklinacím. (Je to tedy ještě spíš power of the underdog.) *** Přestože se tu ale obětuje něco výjimečného a zušlechtěného pro něco profánního a prostředního, zároveň je tu každé jablko někudy červivé, a tím odsouzené minout se s ideálem - ať už je tím červem skrytého užírání se ztráta nebo planá naděje, smysl pro povinnost nebo zahořklost či vzdor, talent nebo neschopnost, dobré nebo zatvrzelé srdce, byť nikdo vlastně nemá zlý úmysl - a je tedy nemožné se v nedobrovolném spolužití vyhnout krizi nebo alespoň zabránit tomu, že vyústí v tragédii... nelze z ní vyjít správně a nelze ani rozhodnout, co je dílem osudu a v čem postavy doběhly jejich vlastní nedostatky a slabiny, protože to spolu ve zpětnovazebné smyčce nedělitelně, provázaně souvisí. *** Mistrně je film protkán ústrojnými odkazy do antiky, ať už jde o dramatický oblouk příběhu nebo o náznaky milostných, ač ne nutně homosexuálních náklonností mezi výjimečnými muži jakožto nositeli vyšší kultury, zjemnělé vnímavosti, ale i v principu kalokagatheia - tíhnutí k zušlechtěnosti těla i ducha a k dobru jako nezbytné podmínce pro hlubší chápání skutečné krásy. V principu, jehož vrcholné dosažení je zde postavám, jež pro něj mají cit, tragicky odepřeno. *** Fantastická je tu i hudební složka a celek je prostě omamný. Vizuálně nejvíce strhující film za hodně dlouho a se silným a umně vyprávěným příběhem, který zvolna zákonitě spěje do neodvratitelného finále. *** Tam, kde si dnes filmy hrají na atmosféru podle osvědčené kuchařky, ji tenhle emanuje úplně přirozeně a osobitě. Ari Wegner je vzácně nadaná kameramanka. Ty kopce, stáda tekoucí po hřebenech, ty koně, ty tisíce mikro-duh na srsti ryzáka, chvění jeho kůže pod dotekem mouchy, nenápadné hrátky s perspektivou, s rámováním, snímáním pohybu, doteků, vůní, pachů, tepla či chladu si budu pamatovat velice, velice dlouho a nevidím tenhle snímek naposled. *~ (05.02.2022)

Nevěřil jsem postavám, nevěřil jsem jejich dialogům. Film všechny posouvá hrozně divně, kdy potřebuje, aby si říkaly a neříkaly věci způsobem, který mi nedává velký smysl. Je to takový ten film, kdy nervně čekáte, že postava řekne tu jednu větu, kterou by z logiky věci měla říct, aby vám dění začalo dávat nějaký smysl, ale ona to nikdy neudělá, místo toho smutně kouká, nebo scéna rychle odstřihne jinam. Nevím. (12.02.2022)

Radši tady ani nebudu psát po kolika letech (hm hm desetiletích) jsem si dala čisté a průzračné rande s filmem Jane Campion.... A hleďme ono to zase bylo vcelku intenzivní! Máme tu striktně nedoslovnou optiku, k (anti)hrdinům si hledáme postoj skrz jejich nejednoznačné činy a jen těžce v nich hledáme emoce, a přesto oni v nás ty emoce vyvolávají. Hraje krajina, dobytek, koně, interiéry, banjo, piáno, divná hudba a taky samozřejmě Benedict, kterej mě ve své kreaci s pozérsky ošuntělým honák feelingem spolehlivě přesvědčil o tom, jakým lidským monstrem se jeho hlavní zmetek díky drásavé vnitřní samotě stal, jak dokonale si dokázal objektivizovat svůj vnitřní mindrák a s jakou klidnou krutostí si na něm pochutnal. Ale co už, spravedlnost si ho naštěstí našla! (18.03.2024)

Po Top of the Lake ďalší Campionovej počin, o ktorom neviem, čo si mám myslieť a dokonca ani to, či sa mi páčil. Ale zase istý čas vo vás bude rezonovať. Neustále čakáte, kam to bude smerovať, aký konflikt prevládne, až zistíte, že týmito úvahami strávite celé dve hodiny a že o konfliktoch, klaďasoch a záporákoch to rozhodne nie je. Pozor, nejde o western, to, že tu máme kovboja a kravy, z historického filmu odohrávajúceho sa približne pred sto rokmi strieľačku s koltami ešte nerobí a je to len dobre. O osudoch postáv, ale aj o ich povahách a spôsobe myslenia, si veľa vecí budete musieť domyslieť sami. To berte zároveň ako varovanie aj ako odporúčanie. (11.11.2021)