Ponorka

Das Boot, der genialische film. Film, jako tento, jsem si už hodně dávno přál vidět. Film, který velice realisticky a bez příkras zobrazuje tu druhou stranu barikády, to jest vojáky wehrmachtu. Film se vyhýbá jakýmkoli fašistickým symbolům a není v něm žádná ideologie ani nacionalismus. Všechno je natvrdo, bez kompromisů. Během sledování jsem si skutečně připadal jako v té železné škatuli někde pod vodou. A ač nemám rád skopčáky, při scéně kdy se snaží odlepit od mořského dna, jsem se přistihl, jak mám zaťaté pěsti a pobízím, aby už se ten kolos zvedl alespoň o metr. A ten závěr. Absurdita války v plné parádě. A natočený tak příjemně neamericky. Ti by z toho udělali doják jako prase a zde - natvrdo, nekopromisně šlus. Wolfgang Petersen díky svému nejlepšímu filmu přešel do Hollywoodských studií, aby natáčel jeden paskvil za druhým (abych mu nekřivdil, pár se mu jich taky povedlo). Veliká pochvala patří rovněž kameře, ty běhy napříč ponorkou jsou skvostné. A v neposlední řadě skvělí herci. Ač nepříliš známí, přesto charismatičtí, přesvědčiví a typově přesní. Kromě drsného seemana Jürgena Prochnowa (taky nejspíš jeho nejlepší role) mě co do výkonu hodně zaujal Herbet Grönemayer, Klaus Wenneman a ten, co hrál Johanna. "Ponorka" je obrovské monstrum a rovněž obrovský film. (22.09.2007)

Drahně tomu let co jsem s taťkou, ještě jako malý špunt, viděl původní sestřih Ponorky. Bylo to na staré ošuntělé VHSce a na vypouklém přibližně čtyřbarevném televizoru Tesla. Dodnes si pamatuji jak jsem se pak raději nějakou dobu vyhýbal našemu obstarožnímu rozvrzanému výtahu (jen tak pro sichr, protože co kdyby, že jo), který vydával až nebezpečně podobné zvuky jako U-Boat pod drtivým tlakem vodní masy. Dodnes ve mě přetrvaly dojmy z prvního filmu, který mi sdělil, že válka je pěkná svině, která dopadá především na obyčejné lidi a že ne všichni Němci jsou zákonitě ti zlí. Po mnoha a mnoha letech jsem si pořídil DVDčko s novým, takřka tří a půl hodinovým, sestřihem. A dlouho jsem odolával podruhé se ponořit do slaných vod Atlantiku. Měl jsem takové neblahé tušení, že se tím naruší můj nezkažený pohled na tento film. A bohužel jsem se nemýlil. Nová verze je samozřejmě výtečná, nenudí, ale nepřijde mi ani zdaleka tak intenzivní jako původní verze. Místy se dokonce dost vleče. Ale možná, že zato může ta má nostalgie. A možná také ne. Ping.......Ping.....Ping...Ping.Ping.Ping...Ping.....Ping.......Ping Původní sestřih: 5/5, Režisérský sestřih: 4/5, Speciální edice: ?/5 (01.04.2008)

Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob a dozajista nejlepší ponorkářská věc, kterou kdy nosilo stříbrné plátno. Petersen mistrovsky přenáší emoce na diváka – stísněnost, strach, paniku. Nejedná se o žádnou glorifikaci nacistického ponorkového loďstva, nýbrž o deziluzivní pohled pod hladinu války. K sugestivitě přispívají jak herecké výkony, tak závěr filmu, který se na míle vzdaluje patetickým finále spousty válečných snímků... Jak jsem už psal: takto pojatý film vypoví o hrůze války mnohem více, než celý Ryan i se svými mrtvými bratry. (16.02.2004)

Vynikajúce!Film s veľmi dobrou,dusnou atmosférou a dobrými hereckými výkonmi.Veľa akcie nečakajte,ale to neznamená,že sa budete nudiť.Film má viac ako 3 hodiny a to asi nestrávi každý,ale kto to rád vojnovo,realisticky a je zvedavý aj na pohľad na vojnu z druhej strany príde si na svoje.Okrem toho dvd obsahuje aj režisérov velmi dobrý a zaujímavý komentár,ale na jeho vypočutie treba opäť cez 3 hodiny,takže asi len pre vytrvalých.90%. (11.02.2009)

Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% (13.10.2013)