Můj nepřítel

Největší přátelství se občas zrodí z nenávisti.. Petersenova nostalgická sci-fi vzpomínka plná lidskosti a s postupně měnící se kategorizací dobra a zla jako v pohádkách. Originální řeč Draků bych přirovnal k velštině a to přímo slovy Lorda Černá Zmije: „Potřebuješ tak půl pinty hlenu v hrdle jen na to, abys vyslovil místní jména. Ve Walesu se nikdy neptej, jak se někam dostaneš - jinak si týden dva budeš vymývat chrchle z vlasů..“ (09.11.2010)

Autora předlohy Barry Longyeara mám rád, ale bohužel se mi tuhle povídku nepovedlo nikde sehnat, takže ten konec srovnat nemůžu, ale taky mi to přišlo hodně nečekaný, spíš ale až to, jak Davidge odvede Zammise před tu radu. Ta akce mi ani tak moc nevadila, ale je škoda, že ten konec trošku hlouběji nepromysleli. myslím, že by to ani nebylo tak těžký, vymyslet duchaplnější konec. ale jinak ten film stojí za to vidět. dennis quaid jako člověk je tak lidskej, až je to neuvěřitelný. A musím říct, že drakova filozofie se mi taky dost líbila. přišlo mi to něco jako buddhismus. Film je vlastně příběhem velkého přátelství, přátelství, které přesahuje prostor, čas i lidský život. Přátelství na život a na smrt, které ale ve skutečnosti možné není. A od toho tu je fantazie a fantaskní svět, aby nám tyto nemožné věci a těžko postižitelné lidské hodnoty, jako je pravá láska, přátelství nebo oddanost ukázal tak, jak bysme si to přáli ve skutečnosti. (13.12.2005)

Když jsem tenhle film viděla prvně, bylo mi sedm let. Tenkrát běžel na německé televizi PRO 7. Tajně jsme ho sledovali s bráchou pozdě v noci. Vůbec nám nevadilo, že nerozumíme ani slovo. Seděli jsme před obrazovkou jako přikovaní a báli se, že se někdo z našich rodičů probudí. To byly časy. Včera jsem na film po téměř dvaceti letech narazila znovu a úplně náhodou. Taková náhoda to zase nebyla, místo Růžovky jsem brouzdala na internetu. Název mi hned nic neřekl, ale fotka Dennise Quaida a Draka všechno objasnila. Bez přemýšlení jsem si film pustila a nechala se unášet příběhem. Byl to stejný zážitek jako v dětství, jen s tím rozdílem, že jsem nepokukovala po přivřených dveřích a nebála se, že se každou chvílí ve dveřích objeví táta nebo máma. Pokud chcete vidět lehce zapomenuté sci-fi. Zapátrejte po něm a neváhejte si ho pustit, možná, že i vy máte podobné vzpomínky jako já. Zkouknutí filmu rozhodně stojí za to. (23.10.2009)

Wolfgang Petterson se ve svém prvním hollywoodském filmu vydal na mezigalaktickou pouť do vzdálené budoucnosti, kde se všechny národy Země spojily (tomu já říkám Sci-fi), aby se vydaly do kosmu, kam mohly zavést válku (člověk jí prostě potřebuje) s oboupohlavními (asi přicházej o tu srandu při páření) tvory ,,Draky". Na pozadí tohoto příběhu rozehrál německý režisér robinsonovský příběh o pilotovi (Robinson) a Drakovi (Pátek), kteří spolu musí přes velkou odlišnost vyjít, aby přežili. Filmu vévodí skvělý herecký výkon Dennise Quaida, hudba od Mauricce Jarreho a výborné vizuální stvárnění, pro které má Petterson cítění, což dokázal v předešlém Nekonečném příběhu. Můj nepřítel je celkem slušný film o přátelství s dobře čitelným antirasistickým poselstvím, který je trochu sražen kýčovitým koncem. Podobné filmy Robinson Crusoe (libovolná verze) (13.09.2007)

Je pravda, že některé situace nebyly tak úplně a zcela originální, i s přihlédnutím k době vzniku, nicméně film jako celek funguje velmi dobře, postupně si ta zpočátku odpudivá bytost stále více získává srdce nejen Davidgeovo a představa o nadřazenosti jednoho tvora vůči druhému dostává poněkud na frak. A takových poselství, navíc podaných zábavnou formou, není nikdy dost. (29.07.2023)