Můj nepřítel

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Největší přátelství se občas zrodí z nenávisti.. Petersenova nostalgická sci-fi vzpomínka plná lidskosti a s postupně měnící se kategorizací dobra a zla jako v pohádkách. Originální řeč Draků bych přirovnal k velštině a to přímo slovy Lorda Černá Zmije: „Potřebuješ tak půl pinty hlenu v hrdle jen na to, abys vyslovil místní jména. Ve Walesu se nikdy neptej, jak se někam dostaneš - jinak si týden dva budeš vymývat chrchle z vlasů..“ (09.11.2010)

Wolfgang Petterson se ve svém prvním hollywoodském filmu vydal na mezigalaktickou pouť do vzdálené budoucnosti, kde se všechny národy Země spojily (tomu já říkám Sci-fi), aby se vydaly do kosmu, kam mohly zavést válku (člověk jí prostě potřebuje) s oboupohlavními (asi přicházej o tu srandu při páření) tvory ,,Draky". Na pozadí tohoto příběhu rozehrál německý režisér robinsonovský příběh o pilotovi (Robinson) a Drakovi (Pátek), kteří spolu musí přes velkou odlišnost vyjít, aby přežili. Filmu vévodí skvělý herecký výkon Dennise Quaida, hudba od Mauricce Jarreho a výborné vizuální stvárnění, pro které má Petterson cítění, což dokázal v předešlém Nekonečném příběhu. Můj nepřítel je celkem slušný film o přátelství s dobře čitelným antirasistickým poselstvím, který je trochu sražen kýčovitým koncem. Podobné filmy Robinson Crusoe (libovolná verze) (13.09.2007)

Neotřelý návod jak v sobě potlačit rasistické nálady. Vlastně skutečně neotřelý. Koho by napadlo, že Američané pošlou do světa propagaci formou sci-fi, kde se běloch zamiluje do černošského mimozemšťana, který ještě navíc otěhotní a tak se jim pak narodí chlapeček, pro kterého běloch půjde nasadit krk, aby ho dostal ze spárů nějakých vesmírných vandráků. Špičkový film, který jinak ukazuje krásnou nehostinnou planetu a sem tam i nějakou tu vesmírnou střílečku, milovník sci-fi si přijde na své, starý sarkasta také. (20.11.2011)

Člověk by čekal nějaký akční supergalaktický megacloumák, ale máme tady nefalšovanou pohádku! A k tomu z vesmíru. Zpočátku hledání společné řeči s nepřítelem, když oba piloti skončí jako trosečníci na opuštěné planetě, potom ještě drsněji, výchova mláděte nepřátelské rasy, a to s otcovským přístupem. Film jde prostě úplně jiným směrem, než bych býval čekal. Ale špatný rozhodně není, výprava je typicky "osmdesátková", Dennis Quaid byl hvězda už za mlada.70% (16.10.2012)