Krtek

Jojo, buďto chorý výmysl zkouřeného podivína nebo geniální parafráze Bible, Freuda a spousty dalších věcí. Pořád se nemůžu rozhodnout. Ať tak či tak, jedná se o jeden z nejoriginálnějších a nejpodivnějších (v tom dobrém slova smyslu) filmů, co jsem kdy viděl. Při cestě domů jsem se motal jako zfetovaný. Po první části už jsem se oblékal, že půjdu spokojeně domů, a pak jsem se podíval na hodinky a zjistil, že nás čeká ještě hodina.. Ten film není krátký a režisér nechá v tom nekonečném přívalu podivností a absurdit diváka pěkně vykoupat. Pak se to teprve rozjelo: sklep plný postižených, ruská ruleta, děsivý bordel plný odporných tlustých bab.. Druhá polovina se mi líbila ještě víc a celkově... No, nevím, nejsem si teď jistý vůbec ničím, ze sálu jsem se vykrádal s vidinou toho, že lidi na ulici vytáhnou pistoli a zastřelí mě. (08.09.2008)

Keďže ide o moje prvé stretnutie s Jodorowskeho tvorbou (dokument o Dune nerátam), tak som namiesto identifikácie jeho charakteristických prvkov videl v Krtkovi časť Buňuela, časť Peckinpaha, časť Pasoliniho, prípadne Felliniho a našli by sa aj ďalší. Mimochodom ide asi o western s najväčším počtom mŕtvol, aký som kedy osobne videl a bohvie, na koľkom mieste sa v skutočnosti v takomto imaginatívnom rebríčku nachádza. Pokiaľ rozoznávate klasický western, revizionistický a a ten špagetti, tak tu máte zase originál nachos western. K nachos sa ale podávajú namiesto čili omáčky poriadne dávky krvi. (14.08.2019)

Toto je bizar od zacatku do konce! Neumim si predstavit, ze by dneska nekdo neco podobneho natocil a jeste to jezdilo po festivalech... I kdyz jsem Krtka uplne nepobral, musim rict, ze urcity dojem film po sobe zanechal. Originalitu, vytecnou kameru a osobity styl nezapre. Myslim, ze nemuzu hodnotit jinak. (24.12.2022)

No teda, to je síla. Surrealistický sled obrazů typický pro jediného muže (Jodorowského) u svého zrodu. Dokonale nainstalovaná scéna s hlavním úkolem šokovat asi nikoho nenechá klidným. El Topo je přehlídka neskutečně bizardních zjevů v ještě bizardnějších situacích. Jak se to zdá neuvěřitelné, tak Krtek má určitý dějový koncept, který filmem občas probleskuje. Hlavní dějovou linku tvoří pomsta neznámého cizince na jakýchsi mistrech pouště, kteří mají na svědomí lidský masakr v místě cizincovy cesty. Dějová linka se ale naprosto vytrácí při scéně na mostě, kde jsem se už nadobro ztratil, a to co následovalo potom už považuji pouze za jakýsi nábožensko-fanatický dovětek, který poskytuje místo pro předvedení několika dalších bizardností. Ne že by konec byl nějak divnější nebo méně kvalitnější než přechozí děj, ale je pouze nějak odtržený. Ve filmu mi ale chybí pro diváka jaksi hmatatelný nadhled, který by odlehčoval vstřebávání toho, co se na plátně děje. Pár scén mi dokonce přišlo zbytečných. Vůbec už nevím, co si mám myslet o motivu ženské “hrdinky“ na pozadí a její roli v samotném filmu. Jodorowsky si s divákem prostě hlavu neláme a nechává ho tápat ve výplodech své fantasie. Opět velký zážitek a Jodorowskyho rozjezd ke Svaté hoře, která je pro mě se svými vládci planet mnohem lepším dílem. (20.09.2008)

(1001) 2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici. (06.12.2009)