Výjimeční

původně jsem očekával "něco jako" Nedotknutelné - tedy film,kde je i přes v jádru vážné téma poměrně dost humoru.No a spletl jsem se.Ne snad,že by zde nebylo několik úsměvných scén,ale jinak jsou Vyjímeční regulérně vážný film o hodně vážných věcech,který popisuje trable těch co jsou schopni obětovat vše (primárně sami sebe) pro pomoc těm,kteří si sami pomoci nedokážou a zároveň je jasnou kritikou systému,který velmi pravděpodobně takhle nefunguje jen ve Francii.A ono to ani není tak o tom,že by v tom systému byla díra,protože systém má pro podobné případy řešení v podobě ústavů a cokoliv co jen trochu vybočuje se hned dostává pod drobnohled úředníků.Přitom něco podobného,tak jak to zde dělají hlavní hrdinové (a že jimi opravdu jsou) se nedá dělat s vidinou výdělku atd.Nicméně když se vrátím zpět k filmu jako takovému,tak ač sem nedostal další Nedotknutelné,dostal jsem dost možná ještě o něco víc a jakkoliv byl rozjezd trochu slabší,postupem času se mi dostal tenhle Nakacheho kousek (opět) pod kůži a konec mě rozebral úplně.Kéž by takhle vypadal každy silný lidský film podle skutečnosti.Silný,hodně emoční,dojímavý a uvěřitelný,bez nějakého zbytečného patosu a omáčky okolo.Teď už jen doufat,že si amicí nebudou chtít natočit další paskvilní remake...90% (25.04.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

"The Specials" je najnovším filmom z dielne režisérov a scenáristov Oliviera Nakache a Erica Toledana. A hoci si nemyslím, že niekedy prinesú niekedy niečo tak silné ako bolo "Intouchables", tentokrát predsa len priniesli niečo zaujímavejšie, než sme tu mali naposledy. Myslím si, že je potrebné, aby boli ľudia, ktorí sa starajú o autistických ľudí a netreba to s nimi vzdávať. Lebo zavrieť niekoho v ústave a iba ho dopovať liekmi nie je riešenie. A rozhodne to môže viac poškodiť, než pomôcť. A film to celkom slušnou cestou adresuje. Osobne si ale myslím, že tento príbeh je podaný s nesprávnymi hlavnými hrdinami. A to je aj môj najväčší problém s celým filmom. Nemyslím si, že Bruno je zlá postava. Dokonca je zaujímavé ho sledovať a ako stále musí lietať z miesta na miesto a koľko sa snaží pre všetkých urobiť. No na druhú stranu som nemal pocit, že by jeho príbeh, alebo príbeh Josepha bol natoľko zaujímavý, aby ma nejako vysoko chytil. Kde však film fungoval a naopak som chcel vidieť viac je príbeh Dyllana a jeho zverenca Valentina. Tam si myslím, že bolo hlavné srdce celého filmu. Všetko s týmito postavami je skvelé. Budovanie dôvery medzi nimi oboma, Dyllanova dôvera v seba samého a podobne. A myslím si, že keby bola toto naša hlavná dejová línia a film by sa na ňu viac sústredil, tak sme tu mohli mať niečo vynikajúce, čo by som si zapamätal na dlho. Všetko ostatné okolo je podľa mňa fajn. Je to spracované dobre, Len nie som v tých dejových líniach tak veľmi zaháknutý. Myslím si, že Nakache s Toledanom urobili jeden element filmu tak dobre, že to v podstate zakrýva pre mňa zvyšok filmu. Ale aj tak som rád, že som to videl. A radšej mať film, kde je jeden element absolútne skvelý a zvyšok okey, ako keby bol celý film priemerný. Som zvedavý s čím príde táto dvojica nabudúce. Hodnotenie: B+ (02.06.2020)

Na taký film sa ťažko pozerá, chápem, že ten autizmus to nie je prechádzka ružovou záhradou, ale pozerať sa na ujačené osoby v stave akoby epilepsie či posadnutia, to nie je ponuka pre mňa. Navyše zas to je mega politicky korektné, vo Francúzsku si nemôžu nič iné asi už ani dovoliť. Židia, černosi, moslimovia, bieli, šikomokí, no proste všetci tam sú a spoločne pomáhajú bez predsudkov. To je námet na rozprávku. (26.04.2020)

Opravdu dlouho jsem se rozhodovala, jestli se mám na film podívat. Obávala jsem se "ždímačky". Slzy sice byly, ale film si je rozhodně zaslouží. Výjimeční jsou ti, kterým příroda nadělila velký kopec problémů, a výjimeční jsou i jejich pečovatelé, ať jsou to obětavé rodiny nebo poctiví nadšenci z podobných neziskovek. Film beru jako citlivou, dobře natočenou velkou poctu takovým lidem. Bez nich by byl svět temnější. A hvězdu navíc jsem dala všem šikovným tvůrcům za odvahu podobný film vůbec natočit. (16.03.2021)