Bílý bílý den

Ďakujem Kinu Lumiere za to, že začali posúvať filmy na live stream a tak som si mohol zo svojej obývačky pozrieť "Hvítur, Hvítur, Dagur" za platný kino lístok a technicky to môžem označiť za prvý film po dlhej dobe, ktorý som videl v kine. Napriek tomu, že som sedel doma na gauči. Ale okey, toľko k úvodu pre tento komentár a teraz si povedzme niečo o filme. "Hvítur, Hvítur, Dagur" v podstate splnil všetko čo som od neho očakával. Film bol skutočne dosť silný, veľmi emocionálne vybičovaný a dostane sa do absolútne fantastického finále, ktoré ma úprimne prekvapilo. Ale vďaka tým emóciám pôsobí veľmi skutočne. Okrem toho dokážete Ingimundura veľmi dobre pochopiť. Je ťažké vyrovnať sa so stratou blízkeho človeka, je ťažké nechať svoje emócie naplno vyznieť a dať im silný priebeh. V tomto smere film absolútne exceluje. Okrem toho poviem, že vzťahy vo filme sú veľmi dobre spracované. Obzvlášť medzi Ingimundurom a jeho vnučkou Salkou. Pôsobí to všetko veľmi skutočne. Nebudem spilovať čo sa na konci filmu udeje, no po všetkých smeroch zvládnuté fantasticky. Môj problém trošku ide k prvej polke filmu, ktorá je možno trošku ťažkopádnejšia a nudnejšia. Veľa vecí sa buduje a ostáva nám len čakať na to, k čomu film dospeje. Ale úprimne hovorím, stojí za to si počkať. Ďakujem ešte raz Kinu Lumiere a dúfam, že počas najbližších mesiacov budem mať ešte možnosť aspoň týmto spôsobom "vidieť film v kine". Hodnotenie: B+ (21.04.2020)

[KVIFF 2019] Dlouhý akční záběr. A dlouhý statický záběr na baráček. Kurva dlouhý. To, co by bylo zdravé na pět střídaček nebo tak, trvá tak dlouho, že si člověk říká jestli neklikl na live stream nějakého statického záběru na nějakou chatu na islandských planinách. No a ty spolu s přírodou jsou hlavním tahákem filmu sám za sebe. Zážitek bez emocí, který se sám se sebou plácá, nedá vám nic zadarmo a vy hledáte pointu jako Drumpf důstojnost. A nemůžete najít vlastně. Nečekaně. Island je na toto asi specialista Poté vám vlastně dojde o co tady jde. A jakože ono to vypadá zajímavě. Jenže vy jste možná už usnuli. A pak vás vzbudí výstřel. Ale vy nevíte kde jste. Film pro masochisty, kteří se vyžívají ve frustraci samotného filmaře vám neukázat nic než je potřeba. Někdy ale vlastně neukáže vůbec nic. A o to je to smutnější. Tady jsem se nechytl. A už se na Island asi ani (na)chytat nenechám. Ale nikdy toho nelituje tolik jako já. (06.07.2019)

Po přečtení zdejšího obsahu jsem se na film poměrně těšil a měl jsem od něho celkem velký očekávání. Takže po dokoukání nebudu zastírat zklamání. Pročítal jsem si pár zdejších komentářů jestli to má někdo stejně jako já a nemusel jsem dlouho hledat. Celkem pěkně a výstižně to ve svým komentáři vystihl uživatel Sarkastic. Dovolím si z jeho komentáře použít konec. I mně po skončení na jazyku zůstává pachuť z promrhaného potenciálu a tvůrčí bezradnosti. Na 3hvězdy to sice stačí já jsem ale očekával daleko vyšší ligu. (19.08.2023)

Když v poměrně mladém věku zemřela (na nemoc) moje teta Miluška, objevil můj strýc Milouš na půdě její milostné dopisy adresované někomu jinému. Komentoval to: "Zemřela tak mladá, snad si alespoň něco málo užila." Naproti tomu Ingimundur mi připadá jako příslušník nějakého černošského či arabského kmene, který nutně musí najít někoho, na kom by vykonal krevní mstu. Jeho závěrečné smíření se světem a skutečností při Cohenově písničce "Memories" nedopadá až tak přesvědčivě. (17.12.2020)

„Máš pravdu.“ - „V čem?“ - „Někdy jsem netvor.“ Tam, kde je pořád všude bílo a koně vám chodí až do domu, je trochu jiné životní tempo. Ale se ztrátou milované osoby se vyrovnává stejně těžko jako kdekoliv jinde…Snímek si pomalu, docela nenápadně plyne a člověk pořád čeká, kdy se začne něco dít. A právě vývoj filmu diváka velmi překvapí, v čemž je sice na jednu stranu jeho přednost, ale zároveň také největší slabina. Problém je v tom, že chování hlavního hrdiny (ale i dalších postav) je postupně tak moc mimo, že mě film stejně tak pozvolna přestával bavit. A to až do té míry, že mi ke konci bylo celkem jedno, jak to dopadne. Zatímco hlavní představitel (kterého znám už ze seriálu V pasti) a dětská herečka táhnou film vzhůru, jak to jen jde, přestřelený a logicky děravý děj ho nemilosrdně táhnou ke dnu (směrem k závěru jsem už nevěřil…prakticky ničemu). A tak mi po skončení na jazyku zůstává pachuť z promrhaného potenciálu a tvůrčí bezradnosti, kvůli čemuž při celkovém zhodnocení nemůžu dát víc než lepší průměr. (20.09.2020)