Possessor

Kanadská podivnost od mladého Cronenberga. Hodně zvláštní film, který má zajímavý nápad o mozkových implantátech, které dokážou ovládat cizí těla a přinutit je k ošklivým věcem. Pamatuji si, že první ohlasy z festivalů byly velmi nadšené a film utekl na internet dřív než jeho trailer, tedy jsem nevěděl, do čeho jdu, ale příliš spokojený nejsem. Film má hodně pomalé a nezáživné tempo a ikdyž se zde objeví asi tři hezké brutální scény ( začátek, střed, konec), tak jsem se spíše nudil než bavil. Na můj vkus je film až moc za každou cenu artový a rozhodně je spíš pro náročnější diváky. Své fanoušky si film však najde. Příběh***, Akce**, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí**. 5/10. (28.04.2020)

Tasya Vosová pracuje pro společnost, která na zakázku likviduje nepohodlné jedince. Vybrané osobě je do hlavy vložen čip. Přes něj se připojí ten (zde Vosová), kdo převezme kontrolu nad tělem hostitele. Má krátký čas, aby se s ním sžil a plně ovládl jeho tělo, pak už jen zbývá splnit úkol. Jenže ne každý se nechá stoprocentně ovládnout na určenou dobu, jelikož vůle některých jedinců je velmi silná. Může tak dojít k souboji vůlí hostitele a vetřelce (kdo by si nevzpomenul na Scanners taťky Cronenberga). Řemeslně zdařilé, vizuálně působivé, herecky slušné. Vraždy jsou surové a nekompromisní, sex bez zábran. Má-li z oběti stříkat krev, pak jsou to přímo gejzíry. Má-li oběť ležet v kaluži krve, pak je to přímo jezero. V detailu se nůž zapíchne do krku a pohrabáč v ústech vyrazí pár zubů. Kromě vražedných útoků má film pomalejší tempo, které ale nevadí, pokud nespěcháte. Spíše pro okrajové publikum, já byl spokojen. (09.06.2020)

V podstatě promarněnej potenciál, klasicky po cronenbergovsku je tu několik nehezky brutálních scén a drží si to skoro snový tempo, bohužel dějově mě to ztratilo zhruba v polovině filmu kde se z toho stane celkem nezajímavej souboj dvou identit končící rozstřílením malýho dítěte na sračky. Pointu jsem pochopil ale chtěl jsem od toho víc než jen to. (24.05.2021)

Když už má někdo kopírovat Davida Cronenberga, ať je to aspoň taky Cronenberg. Jablko nejen, že nepadlo daleko od stromu, ale navíc i do žánru paranoidního kyber-thrilleru, a ještě si přizvalo Jennifer Jason Leigh. Pravdou ale je, že zatímco otec se (v první půli své tvůrčí dráhy) realizoval skrze biomechaniku a groteskní aparáty, syn drží tělo a technologii spíše oddělené a zabývá se spojením myslí, a to nejen tematicky ale i formálně pomocí střihových koláží a expresivních výjevů. (21.02.2020)

Ja som on, on je ona, ja som ona, alebo kto som vlastne? Nakoniec už nik nevie, kto je kto, čo je vlastne bežné. Stromy rastú rýchlejšie, ako plynul tento film. Keby to tak nebolo, tak napriek všetkej scifi demencii by som dala za krvavé násilie a herectvo viac červených komunistických hviezd. Možno by sa mi to viac páčilo, keby som aj ja mala nejakú lobotómiu. (23.05.2021)