Possessor

Já moc nevím, co si o tom myslet, ale pravdou je, že takový filmy se nevidí každej den. Násilí je tady naprosto běžná záležitost, všechno explicitně ukázaný (nůž zajíždějící do krku, litry krve, sekáček na maso atd.), k tomu erotický záběry (nahota, kterou běžně ve filmu neuvidíte), do toho různý psycho momenty, hra se světlem a barevnýma filtrama, matrixovský "napojování" do jinýho světa atd. Forma je netradiční, jméno Cronenberg tady asi nerezonuje náhodou, trochu by se tady dala hledat i inspirace u Refna. Ale ten příběh a zápletka je taková divná, postupem času se to komplikuje až moc, jaká vlastně byla motivace postav atd. Ale vzhledem k tomu, že se jedná víceméně o prvotní počin mladýho filmaře, je to slušný. To se ještě bude dát vypilovat, jen to asi nebude žánr pro každýho! (04.08.2020)

Davida Cronenberga a jeho filmy mám rád. A tak mě zajímalo jestli se mladej Cronenberg potatil nebo ne. Jeho první kousek Antiviral(2012) jsem radši vynechal a zkusil až jeho druhej film, kterým je právě Possessor. A po dokoukání musím říct, že tímhle filmem mě mladej Cronenberg absolutně neoslovil. Nedá se mu sice upřít dobrej vkus na výběr kameramana. Karim Hussain je jistota. Vizuál je sice celkem líbivej a povedly se i krvavější scény (který jsou asi jenom tři), ale obsahově je to totální průjem, kterej mě neskutečně nudil. Nejraději bych tomuhle kousku napařil odpad, protože takhle dlouho jsem po dokoukání filmu nebyl zhnusenej hodně dlouho.  Ale už kvůli K. Hussainovi nemůžu. To nic nemění na tom, že tenhle film už nikdy nechci vidět. A popravdě ani nechápu pozitivní hodnocení a kladný recenze. Za mě je to na oko možná líbivej ale obsahově totálně prázdnej shit. Jdu blejt...... (20.10.2021)

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně. (15.01.2021)

Pokud Brandon navazuje na fotrovu šichtu, tak to bere hodně odbočkou přes mladýho Cosmatose. To se může samo sebou lehce zvrhnout v manýristickou iritující nudu a pokud se špatně vyspíte, tak vám to celý možná přijde jako průhledná poza, protože za celým námětem se neskrývá nic neviděného. Za mě je to ovšem důsledně a pečlivě vysoustružená žánrovka, které se nás místy snaží chvályhodně vytáhnout z pohodlí. Navíc po celou délku ten film působí jakoby měl stejný tep, pomalý, metodický a nezvyšující se ani v těch nejvypjatějších momentech. Andrea Risenborough se již definitivně stala herečkou, která vytvoří dechberoucí záběr jenom tím, že v něm je a Jennifer Jason Leigh je nejlépe stárnoucí herecké eso současnosti. (08.11.2020)

Asi nejvíc mi to připomnělo filmy Panose Cosmatose, co do reality a vizuálu příběhu. So Cosmatos meets Blade Runner '49 meets Matrix, kinda. Cronenberg Jr. má dobře nakročeno, obdobně jako jeho otec má zájem v netradičních konceptech, tématech, praktických efektech, snad jen škoda toho očividného nižšího rozpočtu, který byl tak nějak patrný z celkového feelingu filmu. Ale overall se mi to líbilo, i když trochu rychlejší tempo by filmu přeci jen slušelo víc. (01.02.2021)