Dokonalá bouře

Zajímavý pokus smíchat obyčejné drama obyčejných lidí s efektní a dech beroucí trikovou podívanou, bohužel s poněkud disharmonickým výsledkem, kde obojí bylo výborné, ale současně jedno více či méně rušilo to druhé a naopak. Skvělé obsazení, slušná režie, dokonalá iluze běsnících živlů, ale na to, aby z toho vznikl dokonalý film, nesrazily se všechny ty klady v ideální výšce. (28.05.2011)

Zasazením zcela věrohodných postav do zcela nevěrohodných situací (tsunami, žralok, muž přes palubu, roztržka na lodi…) připomíná Dokonalá bouře aluzi na první a druhou světovou válku, v níž stateční muži z masa a kostí čelili všeobjímající absurditě na válečném poli i mimo něj. Na tomtéž byl postaven rozpor mezi vojenským drilem a zkušeností Vietnamu ve Full Metal Jacket. Základní rétorická figura Kubrickova filmu vyplývala z konfrontace obou částí, kdy reálná vietnamská zkušenost radikálně negovala cíle výcviku; vše bylo jinak. Němec Petersen stejně jako kolega-pobočník Emmerich navazují ve svých reminiscencích německého válečnictví na „triumf vůle“ a „vítězství víry“, tedy pilíře Ameriky, ale jsou mnohem epochálnější než sama Riefenstahlová, dávajíc vzpomenout, co se stane s národem, když zvlčí. Ve svých filmech sesílají na Ameriku epidemie a povodně, revanšujíc se za poválečné reparace. V Petersenovi a Emmerichovi, efektním, spektakulárním, rádoby zděšeným farizeům, vzkypěl nebezpečný výhonek Čtvrté říše, nadcházející po První říši Karla Velikého, Druhé říši Bismarckově a Třetí říši Hitlerově. Samozřejmě, na apokalyptickém myšlení je postavena moc pokleslého křesťanství a Amerika v tomhle zatím jiná být zřejmě ještě nějaký čas nehodlá. Místo toho, aby se takový apokalyptik věnoval hledání možných změn, točí jeden temný příběh za druhým. Maluje čerty na zeď a čeká Armagedon. Fanatizuje davy. Pořád je to ale ta samá apokalyptická posedlost, do níž nás americký zábavní průmysl s pomocí z Evropy improtovaných německých režisérů vrhá, aby nás z ní američtí júesarmy hoši mohli zachránit. Takovému Emmerichovi, i když by potřeboval dramaturga a sebereflexi jako sůl, nikdo nic říct nemůže, protože jeho filmy vyinkasovávají stovky milionů dolarů. Podobně nemohl nikdo nic vytýkat svého času Hitlerovi, jehož nešťastná strategická rozhodnutí nahrávala spojeneckým armádám. Podobně zvlčil Majkl Bay, který svůj nejlepší film, Skálu, natočil pod striktním producentským dohledem, aby po dosažení režisérské svobody promrhal s Transformery deset let života, které mohl investovat do filmové adaptace proslulé gamesy Half-Life (pokud to někomu nedošlo, osud Gordona Freemana je principielně totožný s osudem Stanleyho Goodspeeda); do stejného ranku patří nadstandardní Univerzální voják tehdy začínajícího Emmericha, dnes mesiášského vůdce utrženého z řetězu (sebe)reflexe. Málokdo ví, že kasovní trháky jako Independence day nebo Godzilla vlastní štempl německé filmové školy, přitom byla doba, kdy Západ považoval Němce především za staromódní a pikorestní. Malá a velká vévodství, středověká města, barokní paláce, čarovné hrady na Rýnu a gotické zříceniny, norimberské hračky, drážďanské pastýřky a němečtí profesoři, komická jména jako Ulm, Worms, Polkwitz, tři sta různých druhů klobás, to bylo Německo. (11.09.2010)

Vcelku komorní snímek ohledně obsazení - pro jednou nebyla potřebná kvanta herců; jejich výkon neohromí, ani neurazí, zkrátka solidní standard. Poměrně všední děj vypráví o tom, jak to chodí při rybolovu na moři, o souboji s živlem, o vzájemných vztazích mezi námořníky, o jejich ženách, co v obavách čekají na břehu. Naštěstí je příběh založený na skutečné události, proto byl americký divák ochuzen o dementně přeslazený happyend a já jsem se po menším váhání mohla přiklonit ke čtyřhvězdičkovému hodnocení, byť jde oslabé 4*. Kapitolu samu pro sebe tvoří speciální efekty, rozbouřené moře je opravdu úchvatné a divák je před plátnem (před obrazovkou) náležitě bičován větrem a promočen:-). Slušné drama, nic víc, nic míň. 70% (23.03.2009)

Na mě trochu zdlouhavý začátek, ale když se něco začne dít, tak to stojí za to. Herci ani moc nehrají, spíše šlo "fyzické herectví". Hlavními hrdiny filmu jsou tvůrci efektů, autor hudby James Horner a režisér, který dokázal natočit opravdu napínavé scény. Více se mi líbilo zachraňování té malé loďky než příběh lodi Andrea Gail. (30.07.2003)

Tam chlap přes palubu, tam nečekaný návštěvník v podobě žraloka na palubě. Těch podivných znamení je už trochu moc. A jakmile začne předpověď počasí věštit něco špatného, je na průšvih posádky rybářské lodi George Clooneyho na širém Atlantiku zaděláno. Jenže tihle ostří hoši nikdy nepřestanou bojovat, tým kolem Wolfganga Petersena na ně zase nikdy nepřestane posílat palbu digitálních živlů. Zvlášť když věčná rivalka přivezla z posledního rybolovu plné podpalubí. A ani zlé tušení přítelkyně jednoho z nich na téhle plavbě nic nezmění. Klimatická anomálie je však rázně proti klidnému návratu na pevninu. Petersena vždycky táhlo moře a voda. Tentokrát naprogramoval své neodvážnější představy a úctyhodný rozpočet vymačkal hlavně do digitálních efektů, které se prostě musí líbit. V roce 2000 i dnes. Herci odvedli to, co se od nich očekávalo (a díky skvělému castingu vedlejších rolí toho nebylo málo), zahřívací kola před velkou bouří mě vůbec nenudila. Ba naopak nechápu některé kritické hlasy. Dle mého kameraman John Seale (Oscar za Anglického pacienta), chlapci od ILM, střihač, zvukař a skladatel James Horner (okázalý hlavní hudební motiv na mě sakra působí) odvedli sakra poctivou práci. A Petersen, který slušně vdechuje život do svých postav, ač nehrají první housle, jakbysmet. There's only love, Christina. Only love. (06.07.2016)