Dokonalá bouře

Zasazením zcela věrohodných postav do zcela nevěrohodných situací (tsunami, žralok, muž přes palubu, roztržka na lodi…) připomíná Dokonalá bouře aluzi na první a druhou světovou válku, v níž stateční muži z masa a kostí čelili všeobjímající absurditě na válečném poli i mimo něj. Na tomtéž byl postaven rozpor mezi vojenským drilem a zkušeností Vietnamu ve Full Metal Jacket. Základní rétorická figura Kubrickova filmu vyplývala z konfrontace obou částí, kdy reálná vietnamská zkušenost radikálně negovala cíle výcviku; vše bylo jinak. Němec Petersen stejně jako kolega-pobočník Emmerich navazují ve svých reminiscencích německého válečnictví na „triumf vůle“ a „vítězství víry“, tedy pilíře Ameriky, ale jsou mnohem epochálnější než sama Riefenstahlová, dávajíc vzpomenout, co se stane s národem, když zvlčí. Ve svých filmech sesílají na Ameriku epidemie a povodně, revanšujíc se za poválečné reparace. V Petersenovi a Emmerichovi, efektním, spektakulárním, rádoby zděšeným farizeům, vzkypěl nebezpečný výhonek Čtvrté říše, nadcházející po První říši Karla Velikého, Druhé říši Bismarckově a Třetí říši Hitlerově. Samozřejmě, na apokalyptickém myšlení je postavena moc pokleslého křesťanství a Amerika v tomhle zatím jiná být zřejmě ještě nějaký čas nehodlá. Místo toho, aby se takový apokalyptik věnoval hledání možných změn, točí jeden temný příběh za druhým. Maluje čerty na zeď a čeká Armagedon. Fanatizuje davy. Pořád je to ale ta samá apokalyptická posedlost, do níž nás americký zábavní průmysl s pomocí z Evropy improtovaných německých režisérů vrhá, aby nás z ní američtí júesarmy hoši mohli zachránit. Takovému Emmerichovi, i když by potřeboval dramaturga a sebereflexi jako sůl, nikdo nic říct nemůže, protože jeho filmy vyinkasovávají stovky milionů dolarů. Podobně nemohl nikdo nic vytýkat svého času Hitlerovi, jehož nešťastná strategická rozhodnutí nahrávala spojeneckým armádám. Podobně zvlčil Majkl Bay, který svůj nejlepší film, Skálu, natočil pod striktním producentským dohledem, aby po dosažení režisérské svobody promrhal s Transformery deset let života, které mohl investovat do filmové adaptace proslulé gamesy Half-Life (pokud to někomu nedošlo, osud Gordona Freemana je principielně totožný s osudem Stanleyho Goodspeeda); do stejného ranku patří nadstandardní Univerzální voják tehdy začínajícího Emmericha, dnes mesiášského vůdce utrženého z řetězu (sebe)reflexe. Málokdo ví, že kasovní trháky jako Independence day nebo Godzilla vlastní štempl německé filmové školy, přitom byla doba, kdy Západ považoval Němce především za staromódní a pikorestní. Malá a velká vévodství, středověká města, barokní paláce, čarovné hrady na Rýnu a gotické zříceniny, norimberské hračky, drážďanské pastýřky a němečtí profesoři, komická jména jako Ulm, Worms, Polkwitz, tři sta různých druhů klobás, to bylo Německo. (11.09.2010)

Kromě vedlejších linií příběhu se mi to líbilo. Těmi vedlejšími liniemi mám na mysli pasažéry na člunu, kteří tam byli doslova jak pěst na oko a netuším proč. Cokoliv s vrtulníkem, i to zachraňování i všecko ostatní (to nemělo s dějem vůbec nic společnýho, prostě jen nastavená kaše). I situace doma po odplutí mi přišla zbytečná, protože každej ví, jak by byli smutní. A lepší účinek by to určitě mělo, neukázat je, ale třeba fotku ve vodě (klasiklišé ;). No a ten meteorolog, nevím jestli to bylo dabingem, ale já mu to zaujetí počasím prostě vůbec nevěřil a taky mi přišel jen jako do počtu. Takže co se týká mě, kdyby to bylo mnohem víc syrový (oproštěný od těch linií a trošku bez toho hrdinství, sentimentu) kdyby se to víc soustředilo na rybáře a bylo to spíš v duchu toho nečekanýho konce a pak tam nebyly záběry z kostela, dal bych plnej počet. Takhle jen čtyři a to se všema očima zavřenýma a ušima odřenýma ke kosti. (30.05.2006)

Ambiciózní kapitán Clooney hodlá všechny přesvědčit, že má delší prut než kolegyně mořská vlčice, jenže tak dlouho se chodí za Grand Banks pro ryby, až se vlasec utrhne.. Schématický úvod, poutavý rybářský střed a zdlouhavý závěr s dokonale digitální bouří, která vás donutí sedět na gauči v záchranném kruhu. Pochybuje snad ještě někdo o tom, že paní Petersenová porodila malého Wolfganga ve vaně? P.S.: Možná to ovlivnila počínající mořská nemoc (takřka bod zlomu nad záchodovou mísou), ale na té obří vlně, kterou hlas Kanyzy od kormidla familiárně oslovoval mrcho, jsem koutkem oka spatřil surfaře Bodhieho a za ním jeho vlající blonďatou kštici.. (02.06.2014)

V otázce adrenalinu jsem spíše gaučový typ, ale na chlapáckou zábavu se vždycky rád mrknu. V tomto směru Dokonalá bouře překonala má vcelku nízká očekávání, dle kterých mi půl tuctu chlapů na kymácející se lodi nemohlo nabídnout dostatek zábavy. A ono vlastně nepřišlo nic víc než muž přes palubu, žralok na palubě, extrémní sprchování či zoufalé pohledy blízkých na monitor, ale na mne to poměrně fungovalo. Já se zkrátka chci nechat spláchnout nějakou vlnkou o velikosti mrakodrapu a pak se jí chlapsky vysmát do pěnivé čepice, ale ten doják na závěr jsem si fakt nezasloužil. (07.09.2015)

Keďže som tento film zhliadla v televízii a nemohla som si tie bombastické triky vychutnať na obrovskom plátne a dokonale vybavenom zvukovom systéme, mala by som dať 3*, keď na ten film však spätne myslím a predstavím si ho v spomínanom vybavení, jednoducho musím dať 4*. Petersenova réžia je vynikajúca a namiesto Poseidonu mi nedal pocítiť, že postavy čoby ľudské bytosti sú na plátne iba čírou náhodou, slúžiace ako smiešny doplnok k vybrúsenému vizuálu. Prvá hodina je možno natiahnutá, ale za to tá druhá je plná akcie, napätia, dramatických situácií, nádherných kamerových "náletov", pri ktorých by ma neprekvapilo, keby som sa viac neodvážila ísť na more :). K tomu úžasná hudba James Hornera, ktorá celú atmosféru iba podfarbovala a nečakaný "nehollywoodsky" záver. Myslím, že tento film je trochu podhodnotený. Hoci nedisponoval originálnym scenárom, je to skutočne silný vizuálny zážitok doplnený kvalitnými hercami a skvelou hudbou. (14.08.2008)