Dokonalá bouře

Žádná bouře není dokonalá, když tak intenzivní či mohutná. Co je na moři či souši dokonalé? I Ježíš říkal - Dokonáno jest, ale až když naplnil údajné písmo svaté. Každý člověk by měl zažít bouři na moři, a v malé lodičce, to si pak zapamatuje do konce svého života, a prospěje mu to více, než vysedávání u televize a sledování filmů o bouřích na moři. (1.10.2010.) (01.10.2010)

Katastrofák jak má být.Žádný zdlouhavý úvod se podle mého názoru nekonal,ten začátek prostě perfektně seznámil s postavami a uvedl diváka do situace.Herecké obsazení je vskutku lahůdkové,George Clooney mi znovu dokazuje,že většího sympaťáka prostě mezi herci není,John C. Reilly standartně dobrý a potěšil William Fichtner.No a Wahlberg? Jak ho nemám moc rád,tak tady překvapil a zahrál dost dobře.Velkým plusem je perfektní gradace děje od klidu v úvodu,přes skvělé scény rybaření občas proložené nějakou tou napínavou situaci až po strhující bouři na konci,která je patřičně trikově vyvedená a pořádně napínavá.Děj jen lehce zpomaluje vedlejší dějová linie se zachraňovaným člunem,ale když se pak vrátíme zpátky k lodi Andrea Gail,je všechno při starém.Režisér Petersen ještě tehdy neztratil soudnost jako v případě Poseidonu a vytvořil perfektní žánrovku,která má všechno co má správný katastrofák mít plus nestandartní konec.To všechno korunuje patřičně monumentální hudba Jamese Hornera.Výborný film,kterému uniklo maximální hodnocení jen o vlásek. 85 % (19.07.2010)

Mno prvni polovina filmu je spis takova uvodni, nic moc zajimavyho se tam nedeje, ale nadprumer. Druha polovina je plna napeti a skvelejch efektu. Do toho vynikajici hudba, skvelej Clooney, i ostatni herci se snazi a pekne debilni konec. Mozna kdyby film netrval pres dve hodiny, tak by to bylo i na pet, ale takle.. (04.03.2005)

Zasazením zcela věrohodných postav do zcela nevěrohodných situací (tsunami, žralok, muž přes palubu, roztržka na lodi…) připomíná Dokonalá bouře aluzi na první a druhou světovou válku, v níž stateční muži z masa a kostí čelili všeobjímající absurditě na válečném poli i mimo něj. Na tomtéž byl postaven rozpor mezi vojenským drilem a zkušeností Vietnamu ve Full Metal Jacket. Základní rétorická figura Kubrickova filmu vyplývala z konfrontace obou částí, kdy reálná vietnamská zkušenost radikálně negovala cíle výcviku; vše bylo jinak. Němec Petersen stejně jako kolega-pobočník Emmerich navazují ve svých reminiscencích německého válečnictví na „triumf vůle“ a „vítězství víry“, tedy pilíře Ameriky, ale jsou mnohem epochálnější než sama Riefenstahlová, dávajíc vzpomenout, co se stane s národem, když zvlčí. Ve svých filmech sesílají na Ameriku epidemie a povodně, revanšujíc se za poválečné reparace. V Petersenovi a Emmerichovi, efektním, spektakulárním, rádoby zděšeným farizeům, vzkypěl nebezpečný výhonek Čtvrté říše, nadcházející po První říši Karla Velikého, Druhé říši Bismarckově a Třetí říši Hitlerově. Samozřejmě, na apokalyptickém myšlení je postavena moc pokleslého křesťanství a Amerika v tomhle zatím jiná být zřejmě ještě nějaký čas nehodlá. Místo toho, aby se takový apokalyptik věnoval hledání možných změn, točí jeden temný příběh za druhým. Maluje čerty na zeď a čeká Armagedon. Fanatizuje davy. Pořád je to ale ta samá apokalyptická posedlost, do níž nás americký zábavní průmysl s pomocí z Evropy improtovaných německých režisérů vrhá, aby nás z ní američtí júesarmy hoši mohli zachránit. Takovému Emmerichovi, i když by potřeboval dramaturga a sebereflexi jako sůl, nikdo nic říct nemůže, protože jeho filmy vyinkasovávají stovky milionů dolarů. Podobně nemohl nikdo nic vytýkat svého času Hitlerovi, jehož nešťastná strategická rozhodnutí nahrávala spojeneckým armádám. Podobně zvlčil Majkl Bay, který svůj nejlepší film, Skálu, natočil pod striktním producentským dohledem, aby po dosažení režisérské svobody promrhal s Transformery deset let života, které mohl investovat do filmové adaptace proslulé gamesy Half-Life (pokud to někomu nedošlo, osud Gordona Freemana je principielně totožný s osudem Stanleyho Goodspeeda); do stejného ranku patří nadstandardní Univerzální voják tehdy začínajícího Emmericha, dnes mesiášského vůdce utrženého z řetězu (sebe)reflexe. Málokdo ví, že kasovní trháky jako Independence day nebo Godzilla vlastní štempl německé filmové školy, přitom byla doba, kdy Západ považoval Němce především za staromódní a pikorestní. Malá a velká vévodství, středověká města, barokní paláce, čarovné hrady na Rýnu a gotické zříceniny, norimberské hračky, drážďanské pastýřky a němečtí profesoři, komická jména jako Ulm, Worms, Polkwitz, tři sta různých druhů klobás, to bylo Německo. (11.09.2010)

“Dokonalá bouře” je film, který mě dostal. A nejde jen o brilantní a velice působivou vizuální stránku, kdy se živly zblázní a vypukne vodní peklo. Dostala mě především jiná věc – to, jak se Wolfgangu Petersenovi za pomocí staré lodi a několika rybářů podařilo vyobrazit moře a tvrdý život na něm. Vše, o čem je tento film a v čem je život na moři tak krásný, je obsaženo v nádherném monologu kapitána "Andrey Gail" Billyho Tynea. Pamatuju si ho nějak takhle - ”Zvedá se mlha. Namíříš si to Jižním kanálem, mineš Rocky Neck a Ten Pound Island, kam jsem jako kluk chodil bruslit. Zahoukáš na sirénu a pošleš vlnu klukovi u majáku. Do tváře ti zasvítí slunce a najednou se ukážou ptáci. Zamíříš na sever na plný výkon. Chlapi mají práci, ty je vedeš. A víš co? Jsi kapitán na lodi! Nic na světě nemůže být lepší.” Dlouho po skončení filmu cítím sůl a chladný vítr na tváři... P.S. : V lednu 2001 se tým z pořadu "Lovci vraků", který má na svém kontě řadu úspěchů, pokusil najít vrak lodi "Andrea Gail". Přes veškeré snažení bylo jeho pátrání marné...A tak místo jejího posledního odpočinku zůstává tajemstvím, které si krásné ale nelítostné moře už asi navždy nechá pro sebe. (08.02.2006)