Bídníci

Nevím jestli jsem už tak otrlý, ale nemůžu se ztotožnit s názory uživatelů, kteří tvrdí, že jim z toho bylo úzko nebo nepříjemně atd. Příběh jednoho dne v jednom okrsku, kde si trojice policistů neskutečně zavařila. Ale jak se říká, karma je zdarma a zvlášť namachrovaný Chris si to jen zasloužil. Nebál bych se ho nazvat ostudou policie. Dialog je potřeba a to jim dokázal nováček z venkova. Na druhou stranu mi bylo celkem líto třetího policisty, který byl od pohledu sympaťák, jen měl za parťáka blbce. Je fakt, že měli vynikající mstní a osobní znalost a to se cení. Bohužel nám taky tvůrci ukázali, že dnešní děti se radikalizují a vůči dospělým nemají respekt a neváhají proti nim použít násilí, ale to není bohužel žádná novinka, stačí si přečíst rubriku krimi na novinkách. Jak se chováš ty k jiným, tak se jiní budou chovat k tobě a tak to bohužel dopadlo i v tomto příběhu. Jinak je to slušný snímek, podobných moc není, ale opravdu nepřináší, alespoň pro mě, nic nového a převratného. (27.05.2020)

Když nejde žabožrout k islámu, musí islám k žabožroutovi! Galský imamát je už totálně v zevním genitálu a stává se spolu se Spolkovou republikou Syrskoněmeckou a Skandinávským chalifátem akutní hrozbou pro celou Evropu. A kdo za to může? Zkurvení levičáčtí sluníčkáři s pomatenými vizemi korektního multikulti světa, spočívajícími v asimilaci (čti „dobrovolnému vyživování“) a kulturní integraci (čti „hahahahahaha“) každého prokazatelně a priori nepřizpůsobivého či patologickým náboženstvím vypláchlého parazita s geneticky zažitým kriminálním potenciálem. A to, co se v posledních deseti letech ještě dalo deportovat zpátky do pohádek tisíce a jedné noci či subsaharské Afriky, tu vysemenilo degeneraci středověkou demagogií gumovaných a civilizačně nevychovávaných malých zmrdů, už satanžel Francouzů jako poleno, s nimiž již tak lehce zatočit nepůjde, jakmile rozhořčeným obyvatelů Spojených evropských emirátů konečně dojde trpělivost a pošlou toho impotentního, mocichtivého zkurvence Makrona, potažmo křesťansko - demagogickou zrůdu Andělku Mrdkovou na permanentní stáž do Sýrie. Jsou to teď samo sebou jen ubohé děti, schopné kdykoliv bez vštěpených civilizačních skrupulí téměř nepostižitelně krást, rabovat i vraždit. A ač lze prstem jednoznačně ukázat na viníky, jde samozřejmě jen o „selhávání systému“, tak o tom pojďme žvanit a moudře korektně pokyvovat. Francouzskými ghetty protřelým a odsouzeným kriminálníkem z Mali natočené děsivé memento o tom, co za svinstvo se může volně pohybovat v Šengenu a případně se i rozpínat. Ovšem je to také děsivě nudná čalamáda vypatlaných animálních neasimilovatelných negrožabožroutů na straně jedné a vypatlaných animálních žabožroutských orgánů na straně druhé, úplně o ničem, která se na první pohled alibisticky nepřiklání na žádnou stranu, ovšem na ten druhý je to tendenční sociální lkaní nad fuj fuj státem, který ty přimigrovalé tasemnice nevykrmuje tak, jak by si představovaly, a ještě je „strašlivě šikanuje“, končící velemoudrým poselstvím, že si ty zislamizované negry prostě musíme lépe pěstovat. Poselstvím, jehož zneužití kdyby viděl Viki Ygo, protestně by se umlátil vázaným výtiskem Velikého Jargala. Nabubřelé hovno, dobré akorát tak k angažovanému mlácení prázdné slámy na sluníčkářsky korektních multikulti festivalech. (22.04.2020)

Jeden den na pařížském předměstí, kde se policisté nesnaží ani tak potírat zločin, jako spíš zabránit jednotlivým gangům, aby se do sebe pustili. Pokud chtěl režisér podat specifické prostředí periferie francouzské metropole co nejsugestivněji, tak se mu to povedlo dokonale. Nicméně jestli měl v plánu i aktivistický pohled, což je vzhledem k použitému Hugovu citátu víc než pravděpodobné, zůstal alespoň v mém případě nevyslyšen. Pro mě tu byli policajti za hrdiny a to i přesto, že jejich chování bylo občas poněkud neortodoxní a jeden z nich byl přinejmenším pěkná svině. Ale tváří v tvář opravdovému odpadu se může stát hrdinou leckdo a v tomto ohledu film díky tomu získává ještě víc už na tak velké autenticitě. Problém je tu vlastně jen jediný a to že režisér filmu nedokázal vtisknout nějaký konzistentní příběh. Ale jako hraný dokument je to dokonalé. 85% (06.08.2020)

Ač současný, přesto téměř dystopický obraz života na jednom z pařížských předměstí, bohužel potvrzující prorocká slova alžírského prezidenta Boumediena z r.1974: "Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen." V zemi galského kohouta je už rozhodně pozdě se ptát, komu zvoní hrana... (27.05.2022)

Na základě jediného filmu nedokážu odhadnout, jestli se zrodil frankofonní Spike Lee, ale jako celovečerní hraný debut představují Bídníci mimořádný kousek plný energie, nekompromisnosti a vzpoury proti systému. Ve Francii po svém uvedení zaslouženě ovládl kinosály a vyhrál, co se dalo. Tématický zpřízněná dánská Shorta je sice nadprůměrná a každopádně působivá, ale v zásadě nejde o víc než o akční film s určitým sociálním podtextem. Bídníci mají větší záběr. Ukazují nechvalně proslulá pařížská panelová předměstí obývaná nezaměstnanými (a leckdy i nezaměstnatelnými) imigranty a outsidery. Ladj Ly ukazuje gheta jako složitý ekosystém, který ovládají místní šíbři, kriminálníci a islamisté. Policie se jen marně pokouší držet krok a vyvolat dojem, že stát má situaci pod kontrolou. Během dvou vyhrocených služeb tříčlenné policejní hlídky režisér ukazuje, jak to tam chodí a s kým nebo s čím je možné se setkat. Nejde o rutinní kriminálku, ale o žánrovku výrazně přesahující do sociálního dramatu. Kolotoč nudy, chudoby, kulturní a národnostní neukotvenosti vytváří hodně výbušný Molotovův koktejl, který spálí všechny, co se mu připletli do cesty. Celkový dojem: 90 %. (14.02.2021)