Kanáři

Pochmurná že prý komedie. 1)  44letý scenárista a režisér (někdy i producent) Corneliu Porumboiu je pro mě zárukou buď kvalitního nebo alespoň zajímavého filmového zážitku. Dokázal to v předchozích filmech a znovu potvrdil i v tomto._____ 2)  Dost dlouho mi trvalo, než jsem se ve filmu zorientoval - kdo je kdo, na čí straně stojí a jaké má úmysly a zájmy. Tvůrci očividně sázejí na to, že divák neví, možná ani netuší a je proto napnutý._____     3)  Poněkud bizarní zápletka založená na hvízdacím jazyku silbo_gomero ozvláštňuje jinak tuctový příběh o 30 miliónech € z drogového byznisu a zkorumpované policii. Nikomu nevěř!_____ 4)  Výstižný koment: Stanislaus***. (14.08.2023)

Vlad Ivanov v hlavní roli mi sice přišel poněkud nevýrazný, ale bohatě to vyvážila Catrinel Marlon, na kterou se velmi dobře kouká, a je to správná femme fatale s božským tělem. Děj filmu je vlastně docela jednoduchý, ale kvůli poměrně komplikovanému způsobu, jak je to vyprávěno, se v tom člověk může trochu ztratit - na druhou stranu právě v tom zvláštním rytmu a střihu je to zajímavé. Trochu mě zamrzelo, že ačkoli se to odehrává na zajímavých místech, není toho z nich vlastně moc ukázáno, a pokud jde o soundtrack, je složený takřka výhradně z notoricky známých skladeb (Iggy Pop - Passenger) a operních árií (Casta Diva z Normy), což nepůsobí dobře; výběr skladeb mohl být mnohem kreativnější, když zde má soundtrack takovou váhu. Celkově se mi to ale veskrze líbilo, a ten hvízdavý jazyk mě vyloženě nadchnul! (01.12.2019)

Kanáři jsou opravdu zvláštní žánrovou směsicí - v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu. Námět s pískanou řečí je vskutku nevídaný, a i když nejde zrovna o hygienický způsob dorozumívání, tak i přesto má svoje kouzlo. Příběhově mi film přišel z počátku poněkud unylý a nekonzistentní, což se naštěstí změnilo v druhé polovině, kdy vlastně člověk nevěděl, kdo je s kým a kdo proti komu - v tomto směru si cením nepředvídatelnosti vývoje postav, byť už to chvílemi působilo možná až moc zmateně. Úplně nechápu zařazení filmu do komediálního žánru, protože film neobsahoval žádné vyloženě humorné momenty. Jak už jsem říkal - hodně zvláštní film! (11.06.2020)

Asi to do seba všetko elegantne zapadá, ale nezobral som si do kina ceruzku a papier a tak graf si urobím asi až nabudúce, ak sa rozhodnem si film znova pozrieť. Žeby bola tá šifrovaná reč bohvieakým prínosom, by som nepovedal, divák sa skôr sústredil na to, kto koho práve zradil, kto s kým kope v jednom tíme a prečo zrazu kope za iný a kto je policajt a kto gangster je tu vlastne jedno. No a jedno je to aj v prípade hlavnej postavy, ktorá má tiež poriadne maslo na hlave a nie je ani bohvieako sympatická. Bohužiaľ ale musím skonštatovať, že ma táto hra príliš nenadchla a nakoniec mi je vlastne jedno, ako to celé bolo. Ale ako som spomínal, nevylučujem opakované pozretie a následné zvýšenie hodnotenia. Catrinel Marlon bude zrejme nejaká bývalá Miss Rumunsko. (22.06.2020)

Můj skvělý vtip o tom, že je to jak kdyby rumunská nová vlna byla přesunuta do žánrového prostředí splasknul potom, co jsem zjistil, že to natočil Porumboiu, takže tedy skutečně rumunská nová vlna byla přesunuta do žánrového prostředí. Ona ta strašlivá neokázalost a apatičnost je v něčem inspirativní a vlastně docela vtipná, ale často mi prostě lezla na nervy. Přičemž nejvýraznější je to v "humorných" scénách, které fungují na bázi "Tady máš vtip. No tady leží na zemi. Ještě chvíli ležet bude. Musíš si ho ale zvednout, aby ses zasmál. No tak co bude? Nechceš? Mně je to jedno." Protagonista v lecčem připomíná hlavního hrdinu ze Sorrentinových Následků lásky. (13.08.2020)