Kanáři

Rumunskou kinematografií jsem byla dosud nepolíbená a z tohohle kousku mám dost smíšené pocity. Zaujalo mě využití skutečně existujícího hvízdavého jazyka (o čemž jsem neměla ani ponětí), smyslnou Catrinel Marlon bych okamžitě obsadila do role nové bondgirl a uchvátila mě závěrečná sekvence v singapurských zahradách (po vizuální i hudební stránce). Vadil mi ale těžce necharismatický hlavní hrdina a zvláštní způsob vyprávění znemožňující divákovi se snadno orientovat. (23.12.2019)

Můj skvělý vtip o tom, že je to jak kdyby rumunská nová vlna byla přesunuta do žánrového prostředí splasknul potom, co jsem zjistil, že to natočil Porumboiu, takže tedy skutečně rumunská nová vlna byla přesunuta do žánrového prostředí. Ona ta strašlivá neokázalost a apatičnost je v něčem inspirativní a vlastně docela vtipná, ale často mi prostě lezla na nervy. Přičemž nejvýraznější je to v "humorných" scénách, které fungují na bázi "Tady máš vtip. No tady leží na zemi. Ještě chvíli ležet bude. Musíš si ho ale zvednout, aby ses zasmál. No tak co bude? Nechceš? Mně je to jedno." Protagonista v lecčem připomíná hlavního hrdinu ze Sorrentinových Následků lásky. (13.08.2020)

Papierovo silná vec (jednak skvelý režisér + dvorný herec rumunskej novej vlny) skončila výrazne pod očakávaniami. Civilné latky s realistickým spracovaním a komediálnym nádychom (12:08 Na východ od Bukurešti, Policajný, adj.) vystriedal nesúrodý žánrový mix, ktorý je tu ľahko bizarne variovaný a štylizovaný (občasný kukuč po noirovej kamere). Len to akosi nefungovalo k mojej spokojnosti. Popkultúrny soundtrack je navyše opočúvaný a vážna hudba pôsobí zasa ako póza. V jednotlivostiach občas silné a zaujímavé, ako celok rozpačité. (03.10.2019)

Polícia, mafia, všetko jedno. Každý vedel o každom, ale všetci sa tvárili akoby nič a niekedy sa chovali fakt nelogicky. Miestami to strácalo dych a aj moju pozornosť, ale vzápätí prišla výborná scéna. A mám pocit, že ten hvízdavý jazyk Cristi vo svojej profesii nakoniec ani nevyužil, to skôr v súkromnom živote. (16.10.2019)

Vlad Ivanov v hlavní roli mi sice přišel poněkud nevýrazný, ale bohatě to vyvážila Catrinel Marlon, na kterou se velmi dobře kouká, a je to správná femme fatale s božským tělem. Děj filmu je vlastně docela jednoduchý, ale kvůli poměrně komplikovanému způsobu, jak je to vyprávěno, se v tom člověk může trochu ztratit - na druhou stranu právě v tom zvláštním rytmu a střihu je to zajímavé. Trochu mě zamrzelo, že ačkoli se to odehrává na zajímavých místech, není toho z nich vlastně moc ukázáno, a pokud jde o soundtrack, je složený takřka výhradně z notoricky známých skladeb (Iggy Pop - Passenger) a operních árií (Casta Diva z Normy), což nepůsobí dobře; výběr skladeb mohl být mnohem kreativnější, když zde má soundtrack takovou váhu. Celkově se mi to ale veskrze líbilo, a ten hvízdavý jazyk mě vyloženě nadchnul! (01.12.2019)