Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrají:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentObsahy(1)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (160)
Ze všeho nejdřív musím zapět ódu Adèle Haenel a Noémie Merlant, bylo mi potěšením tyhle dvě mladé dámy sledovat, jejich rodící se vztah, kontakt očí, okouzlující úsměv, stejně tak jako nesmělost, pochybnosti, obavy, to vše se dalo z jejich půvabných obličejů vyčíst.. Příběh malířky, která má za úkol namalovat Héloise, aniž by ta o tom věděla, neb se vzpouzí domluvenému sňatku, mě zaujal od samého začátku, od prvních záběrů, je nádherně natočený, může se pyšnit krásnou hudbou (např. zpěv u ohně, kde přeskočí jiskra), no a samotné malování obrazu bylo čarovnou vsuvkou do vyprávění.. Mimochodem ku příkladu mně se líbily ty obrazy oba dva, byly úžasné a pak taky strana 28, nejen ta v knize, zejména ta na obrazu.. ()
Hoří, má panenko. Hoří láskou. Láska je paleta tebe, plná jisker. Pohár s oharky v srdci prvosenek. Srdce kape na štětec vřelost Erósových barev. Pálí lemy šatů, letmý rám rozumu. Odhaluje oheň něhy těl. Smetanová v ruměná proměňuje. A naopak. Červánkové milování v labutí polibek. Zbývá už jen mysli dát tušit, tuší zachytit, vykreslit onu emoční pózu touhy v lóži. Osudový dotek jedněch horkých let. Nevěstu popela, z pěn scénického moře. Na pomerančových mezích, mezi zlatavě nachovým závojem země, zapálené impresionismem. ()
Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. ()
Skvělý scénář a adekvátní dialogy. Odmítám tvrzení, že se jedná o ženský film. Přece není možné takto dělit film podle hereckého obsazení. Je Četa tedy mužský film? Je to nesmysl. Někdo tu píše - nádhené kostýmy, výprava...a asi byl na jiném filmu. Vše je velmi prosté a podřízené příběhu. Na tomhle film rozhodně nestaví. Je vlastně velmi smutné, jak málo lidí vnímá jemné nuance příběhu a kolik tu čteme nářků nad tím, že film nemá děj, že je nudný, že se vleče. Je to asi podobné jako s hudebním sluchem. Někomu prostě není dáno vychutnat služitou skladbu nástrojů a když to není jednoduchý pop, přeladí na jinou stanici. Fascinovalo mě propojování různých literárně hudebních odkazů. Brilantní záležitost. ()
Dva krásní mladí lidé spolu tráví hodně času a zamilují se do sebe, protože dva krásní mladí lidé se do sebe ve filmu zamilovat musí. Přijde mi to hezky natočené, ale celkem fádní a raději bych, kdyby postavy strávily méně minut ponurým koukáním na sebe a trochu se mi představily, abych se o ně měl důvod zajímat. 55 % ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Režisérka Céline Sciamma chcela minimom hudby vo filme poukázať na absenciu hudby v tých časoch v bežnom živote na podobne odľahlých miestach. (Sharleen)
- Hudební dílo, které se ve filmu objevuje, je houslový koncert „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho, přesněji se jedná o větu Presto (bouře) z období L'estate (léto). (PozorGranat)
- Najprv sa natáčali scény v exteriéry vo francúzskom Bretónsku a ďalšie natáčanie prebiehalo v Château de La Chapelle-Gauthier, asi 50 km od Paríža. Vo filme bolo pri natáčaní všetko až na pár kusov doneseného nábytku pôvodné. (Sharleen)
Reklama