Nekonečný příběh

Film mého dětství. První film, který jsem měl na videu, a viděl jsem ho tolikrát, že ho znám nazpaměť. Dodnes s nostalgií vzpomínám na nádherný dojemný příběh a uchvacující výpravu, které dokázaly, že jsem nemohl odtrhnout zrak od obrazovky. Nesmím zapomenout na chytrý příběh, který je vlastně důmyslnou alegorií na přílišnou racionalizaci moderního života, ztrátu dětských snů a pout s dětstvím. Petersen už nikdy ani zdaleka nic tak krásného nenatočil. A abych rozsoudil zde probíhající hádky - JE to lepší než LOTR!:-) (21.05.2002)

Příběh o síle fantazie je podaný skvěle, hluboká myšlenka krásně a jednoduše vykreslená, k tomu všemu navíc moc pěkná hudba se stále chytlavou ústřední peckou Neveredning story (kterou mě trošinku zkazila Leona Machálková svou cover verzí)... Miliónový nápad (a taky hodně vypočítaný ze strany Wolfganga Petersona - rodiný film, natočený v angličtině ho nadobro katapultoval do Hollywoodu) o prolínání světů příběhů. A jeden z nejkrásnějších konců ("Say it, Bastiene! - But I can´t!!!"), při kterém mi tekly slzy po tváři i když už dávno nejsem teenager. Co by mohlo některým méně tolerantním jedincům vadit jsou dnes už trochu papundeklově a neuměle působící triky a masky. 80% (09.07.2007)

Nádhera, nádhera a zase jenom nádhera!!! Fantasy klasika, kterou jsem jako dítě zbožňovala a viděla nejméně 20 krát. Nevadilo mi, že u ní brečím, nevadilo mi, že se u ní bojím. "Nekonečný příběh" pro mě znamenal začátek lásky k fantasy filmům, která trvá dodnes. Smutný Bastien, odvážný Atrej, překrásný Falko, roztomilý Kamenožrout, odporný a zlý Morlor, hororové sfingy (jako malá jsem se jejich otvírajících očí bála natolik, že jsem ty své zavírala), všichni zůstanou navždy v mé paměti. Zkrátka jeden z nejúžasnějších filmů Wolfganga Petersena a jeden z nejznámějších filmů vůbec. Plný počet - jinak to opravdu nejde.;-) (28.11.2008)

Abych pravdu řekla, v dětství jsem tuhle celkem nepochopitelnou pohádku vůbec neměla ráda. To jsem radši dávala přednost E.T. Mimozemšťanovi či později Harry Potterovi... ale když jsem se na to podívala s odstupem přibližně 5 let, docela to na mě zapůsobilo, ale stále je tom je něco co my vadilo i v dětství- nelogičnost, prostě jsem tomu nějak nemohla uvěřit... Jinak ve své době jistě přelomový fantasy film, se skvělou výpravou a ¨tehdy¨ velice originálními triky a se zajímavým poselstvím o čím dál více umírající fantazii. (07.08.2009)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)