Šmoulové

Tenhle starý animovaný dětský seriál Šmoulové jsem v dětství vídala na televizních obrazovkách též i když se spousty dětem líbil (bodejť by ne, když všechny ty znělky zpívané různými našimi nejznámějšími a nejlepšími zpěváky například Stanislav Hložek, Hana Zagorová a další, později zaznamenané na LP gramofonových deskách, k tomu přímo vybízely) Standovi ani Hance není co vytknout pokavaď jde o Československou hudební scénu, ale jinak mě zkrátka tenhle seriál neměl co nabídnout krom těch znělek a děje s vysvětlením že se nemá zasahovat do přírody že se to může člověku vymstít. Neviděla jsem smysl ve Šmoulince zajímající se jen o svůj vzhled a okolo ní motajích se spousty Šmoulů kteří ji asi měli jak se říká pro potěchu těla : ) Jinak si to nejde snad ani vysvětlit, recenze ostatních o tom vypovídají. (28.04.2023)

Banda (až do modra) špatně prokrvených toxikomanů vylézá ze svých lysohlávek, aby ztrpčovala existenci poctivého plátce daní, trpitele v téměř důchodovém věku, Gargamela. Chcete-li mít doma pěkného spratka, tak mu to pouštějte. Nejsilnějším morálním aspektem seriálu je důraz na Gargičovu válku, kterou musel pojmout svépomocí, neboť jsou místní policejní složky evidentně neschopny překazit výtržníkům jejich rejdy. Jediný šmoul, který ve mě vzbudil zdání sympatií, je onen starší jedinec v červených tepláčkách. Z naprosto neznámých důvodů mi totiž něčím připomíná Ivana Jirouse. (19.04.2012)

Už jako dítě sem šmouly moc nemusel a teď už vůbec ne. Už tenkrát mi totiž vadily ty přísně černobílé a rozškatulkované charaktery. Jeden je chytrej, druhej linej, třetí silnej a další silně promiskuitní. Jinak si nedovedu představit jak by se množili, kdyby to o šmoulince neplatilo (i když tenkrát sem nad tím takhle neuvažoval). Přesto hodnocení z nostalgie třošku zvednu, v té době tu totiž nic o mnoho lepšího nebylo. ---== 50% ==--- (22.01.2012)

Belgické komiksy, seriály a filmy mají dvě superhvězdy, první je Tintinův otec Hergé a druhým je o generaci mladší autor Šmoulů Peyo. Jako dítě jsem měla ráda LP desky Vyprávění o Šmoulech a samozřejmě seriál a bylo zajímavé sledovat ten modrý boom... Na nové filmy se teprve chystám, ale komiksová alba řadím mezi pomyslný top k Asterixovi a Tintinovi. Krátce před Šmoulíky Peyo kreslil zábavná středověká dobrodružství Johana a Pirlouita a příhody kočičky Poussy. A právě od Johana se později odštěpila celá ta šmoulí vesnička už v roce 1958. Jak takové příhody vypadaly se můžeme podívat ve filmu Šmoulové a kouzelná flétna (1976). První samostatné komiksové album Černí šmoulové vyšlo mezitím v roce 1963. O tři roky později se poprvé objevila Šmoulinka a zbytek už je historie. Zpětně jsem ráda, že i po letech je původní šmoulí seriál koukatelný a vcelku zábavný i pro dospěláky. Jsem ráda za nové reprízy na Barrandově i nová DVD. Takový fenomén by bylo škoda pochovat v archivech. (30.06.2019)

Poprvé jsem je viděl na Polské televizi a když je začali dávat u nás tak jsem byl trochu zklamaný. Nějak jsem nemohl strávit to, že už to nejsou Smerfy, Klarier je Azrael a Šmoulí jahody nahradily Smerfo jagody. Potom jsem si nějak zvykl a teď už mi to ani nepříjde. Každopádně je to skvělý seriál jak pro děti tak pro dospělé. (09.02.2010)