Loď do Indie

Můj oblíbenec Jenni zde snímek zhodnotil a popsal dostatečně, takže ani nevím, co dodat. "Loď do Indie" je vskutku výborný film. Může se pochlubit zajímavým příběhem a tradičně povedenými hereckými výkony. Bergmanovu ranou éru mám velice rád (řekl bych, že je z ní jasně cítit italský neorealismus). Něco jsem z ní viděl v roce 2008 v kině Aero (při velké přehlídce Bergmanových filmů), něco si nyní doplňuji díky ulož.to. (28.12.2020)

Pokiaľ nejaký ranný Bergmanov film predznamenáva jeho neskoršie komplikované vzťahové drámy, tak to bude zrejme Loď do Indie. Za zmienku stojí, že nabúrava zažitý stereotyp o Švédoch ako chladnom, tichšom národe, pretože to tu vyzerá ako v poriadnej talianskej rodine so všetkým, čo k tomu patrí. Postavy na seba často vrieskajú, nešetria výčitkami a lietajú facky. Pričom sa zdá, že ak by tak nečinili, tak by vlastne žiaden problém medzi sebou ani nemuseli mať a mohli by žiť aj za situácie, v akej sa nachádzajú, pokľudný a relatívne šťastný život. (16.05.2018)

Nádhernej ranej Bergman, hromobití před první vrcholnou fází, jež přijde s Večerem kejklířů. Mistr v těch svých nejstarších věcech zaostřuje na bytí mladého člověka, kteréžto věru není žádnou idylkou, nýbrž se nese v rámci tvrdého, vyčerpávajícího boje - s institucí, tj. školou (Štvanice) nebo prací (Léto s Monikou), rodiči (Štvanice), v určité smyslu partnerem/partnerkou (Žízeň), kteří si rovněž musejí projít peklem (je zajímavý, jak nepřijatelná je pro Bergmana představa "single" života). Loď do Indie staví na psychologickým dramatu otce a syna, ovšem, přiznejme, v poněkud za vlasy přitaženém freudovském hávu. Vše je podáno v patřičně temných, neuhýbajících, tvrdých bergmanovských barvách (nemoc, sebevražda jako stálí průvodci člověka). Zdařilá dramaturgie, věc má slušný spád. Vynikající kamera. (24.01.2016)

Tak tohle mě hodně mile překvapilo. Loď do Indie je hodně zajímavé drama (především) o nefunkčním vztahu otce a syna, ale taky vypráví o sedmiletém návratu námořníka Johannese, který se snaží po té dlouhé době znovu získat srdce Sally, do které byl dříve zamilovaný. Obě tyto linky jsou navzájem propojené (ačkoli jedna se odehrává ve vzpomínkách a druhá v současnosti), obě jsou funkční a velmi dobře promyšlené, stejně jako postavy, které působí životné a uvěřitelně. Dobře se na to dívá, je to excelentně natočené, s citem pro drtivou většinu záběrů, herecké výkony jsou taky slušné, do jisté míry to je i silné... Vadil mi snad jen divně podaný konec a to, že se dalo trochu víc zamakat na psychologii ostatních postav (třeba u Sally), ale jinak nemám co vyčítat. Bergman holt uměl i v jeho začátcích a celkem se divím, že zrovna tenhle jeho film tak strašně zapadl. Díky Film Europe, že to dostali do Česka (včetně Snů žen, Prší nám na lásku a Večera kejklířů), protože jinak bych tyhle filmy těžko sháněl. Silné 4* (09.10.2020)

Vlastně to člověka skoro uklidňuje, že se i Bergmanovi mohl film takhle nepovést: Málokterá z hlavních postav drží pohromadě sama se sebou, jako by se mezi scénami proměňovaly v úplně jiné lidi; intenzita hraných emocí neodpovídá situacím; retrospektiva nefunguje, jak asi měla (drama nikde nevrcholí, protože některé informace přišly předčasně); práce na vyzvedávání vraku se už míň zajímavě natočit nedaly, rvačka je inscenovaná jak na ochotnickém divadle a ani jedno z toho nepůsobí jako záměr; atd. atp. Snad jenom volba témat a povedená kamera prozrazují, že sledujeme ranou práci budoucího mistra nad mistry; jeho prvotina Krize na mě paradoxně působila mnohem suverénnějším dojmem. (03.05.2022)