Lesní jahody

Od Bergmana sa mi tento film pacil o nieco viac, ako SIEDMA PECAT, ktora bola pre zaujimavost natocena v tom istom roku 1957, ale ani toto nebude film, ktory by sa mi v hlave zapisal, ako nezabudnutelny snimok. Urcite bola tema zaujimava, pretoze kazdy z nas, ak sa dozijeme nejakeho vyssieho veku, si budeme rekapitulovat zivot a premyslat nad smrtou, ci naozaj nieco po smrti je, alebo sa to smrtou vsetko skonci, avsak dolezite v tomto filme bolo vracat sa do minulosti a spominat. Pana Bergmana si urcite budem vazit, ale nie ako oblubeneho rezisera, od ktoreho by som tuzil vidiet vsetky jeho filmy. Mozno si este niekedy pozrem od neho mysterioznu dramu FANNY A ALEXANDER (1982)... 07.07.2010 _______ Victor Sjöström - (Dr. Isak Borg) +++ Bibi Andersson - (Sara) +++ Ingrid Thulin - (Marianne Borg) +++ Gunnar Björnstrand - (Dr. Evald) +++ Jullan Kindahl - (Agda) +++ Folke Sundquist - (Anders) +++ Björn Bjelfvenstam - (Viktor) +++ Max von Sydow - (Henrik Akerman) +++ Hudba: Erik Nordgren a Göte Lovén +++ (07.07.2010)

Můj nejmilejší Bergman, zdánlivě poklidný a mírný film, který ovšem postupně poodhaluje tajmství, skrývající se v minulosti profesora Borga... Muž bilancující svůj život - to je smutné téma, zvláště pak v tomto případě zahořklého, za hranici cynismu a apatie zalezlého starce. A přece, na úplném konci uděluje Bergman Borgovi (kterého hraje starý Bermanův učitel a slavný režisér 20. let V. Sjostrom) vykoupení - vzpomínky na rodinu a štěstí vlastního syna jsou mu nakonec dostatečným naplněním. 90% (06.01.2007)

Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] (29.06.2021)

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)

Asi mám zatím jen štěstí na výběr filmů, ale myslím si, že navzdory všem tvrzením byl Bergman srdcem optimista (a navíc věřící člověk, ačkoliv o tom sám pochyboval, ale to je na jinou debatu u jiného filmu). Poměrně silný mix snů, vzpomínek, aktuálních konfrontací a road movie (!) mne neustále překvapoval - třeba jsem si myslel, že v tom domě dětství stráví víc času, možná celý film, ale přišli ti tři mladí a dostalo to úplně jiné grády, což mne trochu vykolejilo z mého uhoupaného očekávání, a zároveň dalo nový impuls k přemýšlení. Pan doktor toho zažil za jeden den skutečně hodně, snad víc, než za celý život. A dalo to i jemu nový impuls k životu. Fakt jsem se hodně bál, že to skončí jeho smrtí, a když pak ve snu viděl u jezera maminku a tatínka - no jo, jenže maminka žije, takže nešlo o žádný druhý břeh. K formě ještě dodám, že mě pobavila čurda Maxe von Sydow, který je zde ale skvělý. Nu a teď to podstatné - téma filmu. To mne hodně citelně zasáhlo, protože to právě řešíme v naší rodině, u mé manželky. (A taky jsem vzpomněl na staršího souseda z Havířova, který bydlí nad námi.) Neschopnost citu, chlad vůči druhým lidem, jakési znechucení životem, chtěná osamělost, arogance, neschopnost přijímat dary, neschopnost umět poděkovat nebo poprosit, být mrtvý zaživa (skvělý záběr u jezera na tu uschlou větev nad profesorem), přitom ale navenek snaha vypadat jako lidumil, který pomáhá - a přenáším to z generace na generaci, všechno to sekýrování a citovou odtažitost, jen abych sama sebe nezranil/-a. K tomu dojde i na pár pěkných úvah o smrti, o Bohu a víře (ta báseň recitovaná třemi lidmi je skvělá), na různé vztahy v manželství, které mohou vést až k naprostému ponižování jednoho druhým a naopak. Ze začátku mi trochu vadil voice over, ale má tam nakonec své opodstatnění (holt vědec jde na všem spíše rozumem než tím citem a musí si věci uspořádat, tomu žel dobře rozumím), krapet mi vadila vzdálená inspirace Dickensovou Vánoční koledou, nebo židovská jména u jednoznačně nežidovské rodiny. Jo, a ty titulky pro Českou televizi, potažmo Levné knihy dělal debil a zasloužil by po papuli, amatér jeden. (07.01.2022)