Lesní jahody

Můj nejoblíbenější Bergman. Prolínání snu a reality. Film se odehrává během jednoho dne, hlavní postava profesor Borg představovaný legendou švédského filmu Victorem Sjöströmem však jakoby prožila celý svů život znovu. Snové představy jsou někdy tak přesvědčivé, že mohou diváka zmást. Svou roli Sjöström obohatil a oproti původním Bergamonvým záměrům i pozměnil, stejně jako profesor Borg se i Sjöström smiřuje a vyrovnává s dosavadním životem. (17.03.2007)

Třicátnická dravost a síla, která už se pomalu přehupuje do čtyřicátnického pochopení, se setkaly s ohromným tvůrčím potenciálem a dokázaly načrtnout poslední soud bilancujícího starce jako by jím samy byly. Film se propadá do stále větší deprese, až se v poslední třetině profesor dostane před soud. Již úvodní scéna s mikroskopem dává tušit, že tohle pro něj nebude procházka růžovým sadem. Pokud je divák ochoten dočkat se poslední třetiny, bude odměněn, ostatní zřejmě odejdou od filmu znechuceni a znuděni. (05.05.2014)

1957 byl pro Bergmana vyjimecne plodny rok, kdy krome masterpiecu Sedma pecet stihnul splacnout i tyhle Lesni jahudky, je ale az prilis zretelne, ze v tomto pripade je to spise film do poctu, ktery hodne zaostava za svou povesti. Nema smysl prehnane analyzovat, protoze se cely film da shrnout jednim slovem - nuda. Ta je navic doplnena znacne nesympatickymi herci, kdy predevsim zeny v cele s Ingrid Thulin jsou zde vylozene osklive. Selhani filmu je ale o to vetsi skoda, protoze natocene je to vazne pekne, exterierni lokace v black & white modu a oldschool full screenu vypadaji skvele a napr. hned uvodni Lynchovska snova sekvence je skutecne vyborna. Skoda, ze to v podobnem stylu nepokracuje a zameri se to na nekoncici nudne hlody nesympatickych hercu. "When you were little you belived in Santa Claus, now you belive in God." 5/10 (23.05.2010)

Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] (29.06.2021)

Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film. (30.09.2012)