Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Victor Sjöström, Bibi Andersson, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Per Sjöstrand, Gunnel Lindblom, Maud Hansson, Åke Fridell, Gertrud Fridh (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence. Lesní jahody jsou velmi osobním autorským dílem, které muselo vzniknout, aby tvůrce - stejně jako Borg v usmířeném finále filmu - dosáhl psychické úlevy. Bolestný předsmrtný zápas prožíval v roli profesora i jeho představitel - Victor Sjöström. Tento významný švédský režisér a herec, který přijal Bergmanem nabídnutou roli, v ní dožíval i svůj vlastní život. Nepochybně díky osobnímu Sjöströmovu nasazení dostal jeho Borg nezapomenutelný punc ryzí opravdovosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Kromě ponoření do duše bilancujícího starého profesora mě na filmu bavil i ten Road movie prvek. Hlavní dvě postavy někam jedou příčemž potkávají další postavy, z nichž každá je něčím zajímavá a má nějaký svůj význam a příběh. Především v konfrontaci se starým profesorem. Film je ve výsledku mimo jiné také zajímavou studií různých charakterů, povah a generací. Velmi naplňující záležitost. ()
Mistr Bergman se vydal dvakrát na surrealistické moře v roce 1957 a dvakrát objevil Ameriku! Nikdy o tomhle filmu neřeknu, že je dobrý nebo špatný, protože není ani jedno. Je to zrcadlo, které má obrovskou hloubku a tu si musí každý najít sám! Vynikající Ingrid Thulin, opravdu charismatická ženská. ()
Dvě poznámky: 1, Zatímco v Sedmé pečeti se pochyby vyhrotily až k nevíře v Boha, který neodpovídá na volání, Lesní jahody tuto nevíru dále přesouvají k nevíře v sama sebe, a i když je evidentní snaha o přehodnocování, zdá se, jako by cesta sama jen oddalovala konečnou smrt. Oba filmy tvoří společný diptychon, oba jsou z roku 1957 a oba přecházejí do metajazyka tím, jak se vysmívají samotné otázce „existence Boha“, aniž by se namáhaly na ni vůbec odpovídat. 2, Některý dialogy pocházejí z reality, jiné jsou zbavené pokrytectví a svou otevřeností mají blíže k přání (snacha a profesor v autě)... a stejně tak otevřeně se mluví o Izákovi bez Izáka v jeho vzpomínkách, kterými je přítomen. Film zkrátka bilancuje nad tím, zda si ve stáří člověk už zaslouží slyšet pravdu, nebo je lepší dožít v sebeklamu. Až neúměrně krásné herečky a vůbec celý ansámbl přizvukuje spíše druhému. ()
Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] ()
Další z dlouhé série pozoruhodných Bergmanových děl jakoby předjímalo režisérovo stáří. Čas životní bilance je i dobou hluboké mravní sebekatarze. Chvějivé, jakoby duhové posuny myšlenek, psychična, duševna, onoho opravdu nejvnitřnějšího, dosahují snad až vrcholných momentů možností hraného filmu vůbec. Film natočený v zlomové době vývoje světovcé kinematografie je určitě jedním z určujících milníků tohoto pronikavého vývojového kvalitativního posunu. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (17)
- Ingmar Bergman napsal scénář během svého pobytu v nemocnici. (Kulmon)
- Victorovi Sjöströmovi bylo v době natáčení 78 let, stejně jako jeho postavě Isaka Borga. (Panfilmex)
- Nominaci na Oscara za scénář Ingmar Bergman s poukazem na komerční charakter cen americké filmové akademie odmítl. (Letní filmová škola)
Reklama