Země nomádů

[VIDĚNO 26.1.] "I'm not homeless. I'm just houseless." ________ 'Země nomádů' je bravurní indýčko a perfektní adaptace knižního románu od Jessicy Bruder. Čínsko-americká tvůrkyně Chloé Zhao bez jakýchkoliv pochyb natočila ambiciózní melancholickou odyseu o osamocení, kterou perfektně implementovala do paranormativního doku-fiktivního road movie. Doku-fiktivního v tom smyslu, že 'Nomadland' v rámci narativu kombinuje autenticitu a fikci, a v rámci elementárních tezí je naopak těžko definovatelnou anatomií subkultury nomádů (v podstatě moderní prototyp kočovných hipíků) migrujících skrze americký středozápad. Do rolí oněch mytických cestovatelů Zhao navíc obsadila skutečné kočovníky cynicky žijící ve svých oprýskaných karavanech, či obyčejné neherce - díky čemuž intimně reflektuje reálné příběhy přehlížené společnosti, jejíž hodnoty jsou již z principu neslučitelné s exploatací amerického kapitalismu (jelikož oni sami jsou obětmi ekonomické krize z roku 2008), který staví do empirického kontrastu s jejich neomezenou svobodou a anti-systémovými ideály, které se již nikdy nechtějí střetnout s traumaty okolního světa, v důsledku čehož se tato komunita ubírá do dobrovolné kolektivní izolace. Tyto dané aspekty jsou posléze prezentované skrze sugestivní optiku zdánlivě průměrné ženy a empatické vdovy Fern - famózně ztvárněnou oscarovou Francis McDormand - která, nehledě na svou finanční krizi, jako ztracená duše cestuje skrze milijé amerického venkova.... Malebná krajina plná pískovcových úskalí zachycena impresivní kamerou Joshui Jamese Richardse v kombinaci s instrumentální hudbou Ludovica Einaudiho simultánně vytváří specificky poetickou atmosféru, a v celku utváří dokonalou formální symbiózu a subtilní elegické podobenství o hledání ideální životní cesty, které disponuje nezaměnitelným humanistickým rozměrem.... Jak Chloé Zhao, tak zejména Francis McDormand aspirují na kopu ocenění - jelikož 'Země nomádů' je taková exkluzivní one woman show a v neposlední řadě demonstrativní exemplář fascinace fenoménem amerického nezávislého filmu (respektive všeobecný distanc od hollywoodských škatulek, což fajne), po němž baží nejen američtí filmoví kritici ale taky evropští cinefilové.... Co dodat na závěr? Atypické, a o to více nevídané road-movie, které je z hlediska formy a stylu nesmírně fluentní, a které věrohodně revitalizuje pohled na korporátní falešnost amerického snu a současné konzumní společnosti. Určitě jedna z nejkvalitnějších kritik materialismu a industriálního světa co jsem za poslední dobu viděl........ // VERDIKT: 8,5 kočovných bezďáků z 10. // (19.02.2021)

Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob. (03.05.2021)

Není to poprvé, co nedokážu docenit oskarový film. Osobně mám k nomádům blízko a mám pro ně pochopení, ale o tom to není. Protože Země nomádů působí občas dokumentárně, nutilo mě to dělat si názor na věci, které s filmem nemají nic společného. Po filmařské stránce je to podle všeho perfektní. Dech beroucí záběry přírody, citlivě vyobrazená samota a zároveň touha po ní, moc pěkná hudba, zvuk, střih. Krása, ale bohužel mi není vlastní nehodnotit aspoň částečně to, jak se mi líbí konkrétní způsob, jakým tito lidé žijí, co dělají a říkají a tak dále. A to se pak nutně podepisuje na mém celkovém dojmu z filmu. Ale to odhodlání jít proti je krásný a svým způsobem povznášející. Stejně tak uznání přírody a stavění člověka nad nemovitost. (25.06.2021)

Spoveď ľudí, ktorí zostali bez domova. Stretávajú sa vo svojich komunitách naprieč Amerikou a konfrontujú si svoje osudy. Majú vnútornú silu a odhodlanie. Tento sociálno-kritický tón filmu sa však vytráca pri možnostiach zmeny tohto životného štýlu a vlastnou tvrdohlavosťou pokračovať v živote nomádov. Frances McDormand po Troch bilbordoch opäť presvedčila, že podobné postavy sú jej silnou stránkou. (07.02.2021)

Dojmy, a nie pojmy o post-recesii, život ich obetí na štyroch kolesách. Námet palec hore. Ale to, že sa to nakrúti dlhými zábermi zachytávajúc hlboký pohľad McDormand, ešte neznamená, že film okrem dojmologie aj niečo divákovy poskytne. Obsahom neskutočne málo, potenciálom veľké modro, jak holé nebo nad Nomadlandom. (04.05.2021)