Jak se točí Rozmarýny

Ano ukázka toho, co bylo možné v době normalizace točit, ale oproti Atomové katedrála nebo dalších skvostech o Klementu Gotwaldovi ještě dobré. Ve filmu původně obsazen Jan Tříska, zřejmě v postavě kameramana, po jeho emigraci roli převzal Jiří Krampol. Herecky nepříliš dobře obsazený film snad jen Iva Janžurová jako režisérka. Jinak normalizační hvězdičky typu Mourkové, Hofbauera nebo Reifové. V obvykle potrhlé roli Dagmar Veškrnová. Film o natáčení dětského filmu, kdy hlavní hrdinka si musí nechat oholit hlavu a hraje v paruce, zamiluje se, ale její láska skončí, když dá chlapec přednost jiné. Na konci filmu si pak děti zahrají na tvůrce filmu. Filmu vévodí zpěv Jany Kratochvílové. (02.05.2014)

Obvykle si dokáži vzpomenout na děj dětských filmů z mých školních let, ale z tohoto filmu si pamatuji jen oholené vlasy hlavní hrdinky. Když jsem po letech opět snímek shlédnul, pochopil jsem, proč si nic nepamatuji. Je to opravdu slátanina o ničem. Je div, že jsem to dokoukal (a že jsem dal dvě hvězdičky). (28.05.2012)

Nečekal jsem, že Věra Plívová - Šimková ode mě někdy nafasuje tak nízký hodnocení, ale nedá se nic dělat. Naprosto žádná souvislost nic, prostě jen si tančíme, zpíváme, žvatláme a spějeme ke svýmu konci. Dobrý byly pouze scény kdy se točí Rozmarýny a režisérka v podání Ivy Janžurový musela působit i jako psycholog aby děti danou scénu zahrály v tom jsem poznával samotnou Věrů Plívovou Šimkovou, ale jinak hrůza a děs obchází naší televizí. Vlastně abych se přiznal nepochopil jsem proč se kvůli roli v "rozmarýnech" hlavní hrdinka musela hodit do hola, alespoň že "leontýnku" nevzali trojkou, to bych asi nepřežil. Velký očekávání se změnilo ve velký zklámání. (12.04.2010)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Ve snímku můžeme vidět spoustu odkazů na ostatní filmy režisérky Plívové. Kdo tuto tvorbu nezná, může v některých scénách tápat. Líbili se mi uvolněné a vynikající výkony nejen dětských představitelů, především hlavní dětská role a živelná Pavlína Mourková a u dospělých neméně divoká Dagmar Veškrnová. Mám rád tento typ filmů, kde se ukazuje zákulisí a kouzlo filmové tvorby, zde ještě v netradiční formě, kdy je divák nepřipraven vržen přímo do horečných příprav natáčení. Takto hezky to vymyslet a chtít ukázat dětem pohled za kulisy dokazuje opravdovou lásku k filmu. (02.05.2014)