Jak se točí Rozmarýny

Nečekal jsem, že Věra Plívová - Šimková ode mě někdy nafasuje tak nízký hodnocení, ale nedá se nic dělat. Naprosto žádná souvislost nic, prostě jen si tančíme, zpíváme, žvatláme a spějeme ke svýmu konci. Dobrý byly pouze scény kdy se točí Rozmarýny a režisérka v podání Ivy Janžurový musela působit i jako psycholog aby děti danou scénu zahrály v tom jsem poznával samotnou Věrů Plívovou Šimkovou, ale jinak hrůza a děs obchází naší televizí. Vlastně abych se přiznal nepochopil jsem proč se kvůli roli v "rozmarýnech" hlavní hrdinka musela hodit do hola, alespoň že "leontýnku" nevzali trojkou, to bych asi nepřežil. Velký očekávání se změnilo ve velký zklámání. (12.04.2010)

Nevím, nevím. Kdyby to byl alespoň takový ten film - Jak se točil... bla bla. Jenže pokud vím, tak k tomuto filmu žádný hlavní film Rozmarýny nejsou. A tak jen koukáme jak se cosi natáčí. Zábavné to není, napínavé také ne. Sice z toho trochu čpí retro končících sedmdesátek a tudíž leckdo zavzpomíná na mládí či dětství za totáče, kdy svět kolem byl nesvobodný, ale my to tak necítili - ale to je tak všechno. Když jsem tak přemýšlel koho může tento film oslovit, tak asi jen tehdejší dětské hvězdy, jichž je film plný. To ony na úkor školy se účastnily všech těch komparzů, zkoušek, natáčení, pobytů s filmovým štábem a natáčecích dní... Leckdy vznikly legendární snímky dětmi dodnes oblíbené jako Bota jménem Melichar, nebo mnou milovaný Ať žijí duchové ! Tenhle film ale nemá šanci oslovit ani rodiče, natož dospělé. Dávám za dvě paruky. * * (19.03.2017)

Tenhle film byl pro mne docela zmatečný, protože realita od natáčení filmu šla skutečně odlišit jen velmi těžko. Díky tomu jsem se několikrát ztratil v ději a proto mne film bavil stále méně a méně a ke konci jsem se ptal sám sebe, kdy ta blbost už skončí, protože z toho skoro nic nemám. A úvodní písnička už mi v druhé půli filmu lezla pěkně na nervy. Je ale pravda, že je zde velká koncentrace známých herců a hereček, a to dělá film zajímavým. Jinak ale není téměř o co stát. Ale přesto oceňuji tehdejší snahu filmařů natočit film o dětech pro děti, a ani na tomto filmu téměř není vidět, že vznikl za komunismu, což je taky určité plus. Celkově tedy dávám dvě hvězdičky. Třeba až film uvidím podruhé, zaujme mne více, ale zatím to vidím takto... (07.11.2007)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)