Jak se točí Rozmarýny

Ano ukázka toho, co bylo možné v době normalizace točit, ale oproti Atomové katedrála nebo dalších skvostech o Klementu Gotwaldovi ještě dobré. Ve filmu původně obsazen Jan Tříska, zřejmě v postavě kameramana, po jeho emigraci roli převzal Jiří Krampol. Herecky nepříliš dobře obsazený film snad jen Iva Janžurová jako režisérka. Jinak normalizační hvězdičky typu Mourkové, Hofbauera nebo Reifové. V obvykle potrhlé roli Dagmar Veškrnová. Film o natáčení dětského filmu, kdy hlavní hrdinka si musí nechat oholit hlavu a hraje v paruce, zamiluje se, ale její láska skončí, když dá chlapec přednost jiné. Na konci filmu si pak děti zahrají na tvůrce filmu. Filmu vévodí zpěv Jany Kratochvílové. (02.05.2014)

Veselý snímek pro děti o tom, jak se natáčí film. A právě s orientací na dětského diváka je příběh značně jednoduchý, dětsky ukřičený a celkově zkrátka hravý. Plejáda dětských herců své doby dnes už u starších diváků vyvolává vzpomínky na svá dětská léta a to spolu s dodnes populárními herci, kteří zde účinkují. Filmu není co vytknout. Dětský svět děje je zachycen dětskýma očima, takže zaměření snímku je zcela na místě. Dnes, v době smartphonů, tabletů a videoher, je již pro současnou mladou generaci těžko uchopitelný, ale to už tak z novou generací prostě bývá. (22.10.2016)

Tenhle film byl pro mne docela zmatečný, protože realita od natáčení filmu šla skutečně odlišit jen velmi těžko. Díky tomu jsem se několikrát ztratil v ději a proto mne film bavil stále méně a méně a ke konci jsem se ptal sám sebe, kdy ta blbost už skončí, protože z toho skoro nic nemám. A úvodní písnička už mi v druhé půli filmu lezla pěkně na nervy. Je ale pravda, že je zde velká koncentrace známých herců a hereček, a to dělá film zajímavým. Jinak ale není téměř o co stát. Ale přesto oceňuji tehdejší snahu filmařů natočit film o dětech pro děti, a ani na tomto filmu téměř není vidět, že vznikl za komunismu, což je taky určité plus. Celkově tedy dávám dvě hvězdičky. Třeba až film uvidím podruhé, zaujme mne více, ale zatím to vidím takto... (07.11.2007)

Slušná dětská rodinná komedie, na kterou se já celkem rád dívám, i když nevyhledávám jí a čekám na reprízu. Musím ale říci, že se mi zde nelíbila ve své roli paní Iva Janžurová, kterou mám jinak velmi rád. Děti hrály celkem hezky, i když některé pasáže mi připadaly nudné a písničky mě tolik neoslovily. Dost mi splývalo, co je film a co natáčení. (24.11.2010)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)