Jak se točí Rozmarýny

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství! (27.12.2015)

„Americká noc pro děti a mládež“ v režii Věry Plívové-Šimkové. Aneb poetické přiblížení filmařského zákulisí dětskému divákovi, se zajímavým prolínáním dvou příběhů v hlavní postavě Rozmarýně, která jedno pocitově pestré drama ztvárňuje před kamerou a druhé zároveň ve stejné době uvnitř své duše prožívá, s řadou hezkých nápadů rozložených v průběhu celého filmu až do roztomilého konce s pouliční hrou na film a jeho natáčení...   s krásným nahlédnutím do často opravdu náročné práce s dětmi (co teprve při práci umělecké!)... Já měl filmy této paní režisérky vždycky hodně rád, Pány kluky a Krakonoše jsem si před pár lety pouštěl pravidelně a většina z nich na mě dýchá mě jedinečným kouzlem radostí i drobných starostí dětských časů. Osobitě mě paní Věra v Rozmarýnech potěšila postavou režisérky v podání Ivy Janžurové, do níž přetavila svůj temperament, zkušenosti, vložila svůj pohled na tuto práci a s nadhledem ukázala kus vlastní práce na scénách, které někdy hezky evokují předchozí režisérčiny filmy. Ještě větším potěšením mi bylo poslouchat krásnou hudbu Petra Hapky, který svými melodiemi umí rozveselit, roztančit či dojmout. Po všech stránkách nádherná tvorba dělaná srdcem, asi takto si jako již dospělý divák představuji původní autorský film pro děti a mládež, který zároveň dokáže upoutat bez ohledu na věk. [85%] (12.09.2022)

Ve snímku můžeme vidět spoustu odkazů na ostatní filmy režisérky Plívové. Kdo tuto tvorbu nezná, může v některých scénách tápat. Líbili se mi uvolněné a vynikající výkony nejen dětských představitelů, především hlavní dětská role a živelná Pavlína Mourková a u dospělých neméně divoká Dagmar Veškrnová. Mám rád tento typ filmů, kde se ukazuje zákulisí a kouzlo filmové tvorby, zde ještě v netradiční formě, kdy je divák nepřipraven vržen přímo do horečných příprav natáčení. Takto hezky to vymyslet a chtít ukázat dětem pohled za kulisy dokazuje opravdovou lásku k filmu. (02.05.2014)

Slušná dětská rodinná komedie, na kterou se já celkem rád dívám, i když nevyhledávám jí a čekám na reprízu. Musím ale říci, že se mi zde nelíbila ve své roli paní Iva Janžurová, kterou mám jinak velmi rád. Děti hrály celkem hezky, i když některé pasáže mi připadaly nudné a písničky mě tolik neoslovily. Dost mi splývalo, co je film a co natáčení. (24.11.2010)