Jak se točí Rozmarýny

Trochu podezřívám Věru Plívovou-Šimkovou, že Bonžůrka představuje ji samotnou a chtěla tímto filmem naznačit, jak složité je točit s dětmi. Snímek je o komplikacích při natáčení, ale jinak se patlá tu nějaká scéna, tu jiná a příliš to nedává souvislost. Nic naznačeného se víc nerozvede, nedokončí a snímek končí s koncem natáčení. Do toho je tu plno písní a tanců. Právě hudba je lepší než film samotný. A samozřejmě možnost vidět mnoho herců ještě jako děti, jinak je tohle jeden z nejslabších filmů známé režisérky. (30.05.2024)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon. (26.10.2019)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství! (27.12.2015)