Krakonoš a lyžníci

Nádherný film, s retro horskou zimní estetikou situovanou do doby před sto lety, do dob, kdy se do jednotřídky jezdilo na sánkách a kdy se místní ochotníci nesměle těšili, že "'přijede delegace až z Vrchlabí a možná i z Prahy!" Vůbec nejde o pohádku, přitom Krakonoš téměř pohádkově působí, lidem se žije těžce (sociální linka nepůsobí nijak nuceně, a nakonec ani ten proslov knížete Harracha taky ne) a přitom z filmu vyzařuje optimismus a radost. Hapkova písen je příkladem výborného odhadu atmosféry filmu, herce je radost sledovat (hostinský Augusta, Heřmánek, propagároři lyžování - lyžníci Hekšus a roztomilý venkovský učitel Havelka, Vladyka a vlastně všechny dětské role). Pokud něco o Vánocích pravidelně, tak prosím, tohohle Krakonoše. (22.12.2018)

Jako mnozí jiní zde, i já jsem filmu přišel na chuť až v dospělosti při sledování o Vánocích. Poprvé jsem film viděl v televizi na jaře, snad o Velikonocích, a nesedlo mi ani načasování (sníh na jaře, zbláznili jste se?), ani film samotný. Později jsem docenil jeho kvality, i díky krátké stopáži, která je tak akorát, aby film nenudil. Jako vánoční film jednou za rok nebo jednou za dva roky doporučuji. Moc lepších vánočních/zimních filmů z českého prostředí není. (13.10.2016)

V paměti mi utkvěla skvělá hudba (a hlavně titulní song) Petra Hapky, jinak mi film nějak nesedl. Nebavil mě. Možná kdybych ho viděl jako malý, utvořil bych si jiný názor - protože pro děti je film především určen. Ale teď ve čtyřiceti - i přes výborné herecké obsazení mi připadalo, že tam všichni přehrávají a až zbytečně moc se pitvoří a "příběh" jsem hledal marně. Spíše šlo o takový pokus zobrazit život a atmosféru venkova v horách "za císaře pána" - a to se vcelku povedlo. (12.12.2023)

Jsou filmy, které si mohu pouštět stále dokola a přesto se mi neomrzí. Karakonoš a lyžníci patří mezi ně, ačkoliv si myslím, že Věra Plívová-Šimková natočila mnohem lepší dětské filmy. Přesto ale tenhle film má jakési kouzlo, vnitřní atmosféru, která mě vždycky dostane a dovolí odejít až na úplném konci. (01.09.2008)

Další z mých dětských restů, který jsem viděl jako desetiletý a pak až teď. Pamatoval jsem si hlavně Karla Heřmánka coby pašeráckého borce, kterého nikdo nedohoní a Ondřeje Havelku jako naivního a zapáleného pana učitele. A mohu říct, že film se mi líbil stejně, jako v těch deseti. Karlu Heřmánkovi jsem držel palce snad i na nohou a Ondřej Havelka mě přenesl opět do dětských let, kdy jsem toužil mít ve škole takového učitele. Potěší i představitelé dětských rolí (třeba Adam z "Návštěvníků" v záporné roli). Nestárnoucí film. 80%. (25.12.2010)