Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrají:
Harriet Andersson, Lars Ekborg, Dagmar Ebbesen, Åke Fridell, Naemi Briese, Åke Grönberg, Sigge Fürst, John Harryson, Georg Skarstedt, Gösta Ericsson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Jeden z mála filmov, kde sa Bergman opiera o sociálnu situáciu hrdinov, zrejme silne ovplyvnený neorealizmom. Príčiny neskorších zlyhaní však možno hľadať nielen v nelichotivom zázemí domova. Bergman vytvára čím ďalej od mesta, tým krajšie a idylickejšie zábery, čím vyjadruje iluzórnosť, ale aj skutočnú krásu onoho leta, ktoré sa už nikdy nevráti. Možno polemizovať nad Monikinou premenou v záverečnej tretine filmu, či je dostatočne pripravená a či Monika bola počas dovtedajšieho deja až tak nesympatickou postavou. Celkom by som privítal nejaké pokračovanie ako Druhé leto s Monikou po 15 rokoch, kam obaja protagonisti dostali... ()
Sympatický snímek, který je nejsilnější v první polovině, pak již ničím nepřekvapuje a stává se trochu úmorným. Hlavní představitelka se výborně hodí pro nesympatickou postavy, která si však zaslouží pochopení, jakkoli je její konečný čin je odsouzeníhodný. Výborné je sepjetí dvojice s přírodním prostředím ostrova a zálivů, kdy vyniká až animální přirozenost, která však nemůže mít v nastolených podmínkách věčného trvání. ()
Zřejmě první zralé Bergmanovo dílo přináší svou poetikou nový pohled na švédskou realitu jak ve formě, tak v obsahu. Syrovost pohledu a až naturalizující způsob jeho podání prokazuje - pro někoho překvapivě - známý fakt. "Dno" evropského "zlatého věku" (1945-1975) bylo ve všech zemích v zásadě srovnatelné. Hedonismus-požitkářství, charakterizující v mnoha ohledech naši dobu, nespadl z nebe. Lidé nejsou ani ďábly, ani anděly. Ale právě - naštěstí - lidmi. Zdánlivě prostá psychologie obou hlavních postav je ve skutečnosti většinovou charakteristikou naší doby. Protože všechny Bergmanovy snímky jsou tak či onak osobní zpovědí, lze důvodně i zde předpokládat, že mistr hraného autorského filmu i tady využil buď svou, nebo v blízkém okolí pozorovanou životní zkušenost. Výrazná kamera, provázející Bergmana až do konce jeho nedávno uzavřené životní dráhy, i některé další náznaky prokazují, že zvládnutí neorealizujícího námětu je pro velkého Švéda jen zastávkou na cestě k jeho zralým dílům. ()
Jednoduchý příběh s naivním mladíkem a povrchní dívkou nemohl skončit dobře ne kvůli návratu do města, ale právě kvůli lehkovážné povaze hlavní postavy, jejíž charakter opravdu za moc nestál. Z celého filmu je pozoruhodný ale pohled hrdinky na kameru, který avízuje brzký konec vztahu a závěrečná retrospektiva jejich vztahu. ()
Nejlepší scény jsou ty nejjednodušší: Kluk se dívá za holkou, která ujíždí tramvají, a když otočí hlavu, je na jeho tváři vidět rtěnka. Ti samí dva se dívají v kině na film, ona kouká okouzleně, on zívá. Kluk je vyhozen z práce a chce po šéfovi hodit skleničku. Nakonec si to rozmyslí a jenom ji smířeně shodí ze stolu... Naopak když Bergman tlačí na pilu, je to docela křečovité. Myslím, že by film vyzněl lépe, kdyby skončil scénou, kdy se v kavárně dozvíme o Moničině nevěře. Ten další vývoj je pak už zbytečně depresivní a k předchozímu ději se moc nehodí. Léto s Monikou se mi líbilo tak z jedné třetiny. Od dalšího zkoumání Bergmanovy tvorby mě však rozhodně neodradilo. ()
Galerie (38)
Photo © Svensk Filmindustri (SF) / Criterion Collection, The
Zajímavosti (5)
- Exteriérové scény na súostroví boli nahrávané bez zvuku. (Bilkiz)
- Bergmanova múza a v té době i přítelkyně, herečka Harriet Andersson, se v jednom ze slavných záběrů filmu objevila nahá u moře. Nejenom že ji tato scéna okamžitě proslavila a přispěla k pověsti Švédska jako sexuálně liberální země, zpodobení ženského těla tu bylo na svou dobu natolik odvážné, že ve Spojených státech se film promítal pod názvem „Monica: Story of a Bad Girl“ v polopornografických kinech coby ukázka „hříšných Švédů". Slib nahoty mimochodem do kinosálu přilákal i mladého Woodyho Allena, který se díky tomuto titulu poprvé seznámil s jedním ze svých nejoblíbenějších režisérů. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Vo filme Nikto ma nemá rád (1959) je plagát, ktorý René a Antoine ukradli z kina, s Harriet Andersson v tomto filme. (Bilkiz)
Reklama