Já, Claudius

Dějově jeden z nejnepřekonatelnějších seriálů. Bohatost událostí místy sice dost mátla změtí jmen, ale když člověk dával pozor, tak se dalo orientovat. Škoda těch studiových interiérů a toho nedostatku exteriérů. Zato s dokonalostí hraničí masky, které z jednotlivých postav dělají postupem času starce a stařeny (vrásky, vlasy, pleť). V podstatě je to hrozně ukecanej seriál, to znamená: většinu času se tam nic neděje, ale probírá se to v dialozích, ale stejně je to pořád zajímavé a napínavé (a člověk se aspoň pořádně dozvěděl o zkaženosti Říma, a jaký svině byli Caligula, Tiberius, Nero a další známá jména) a nezbývá než držet Claudiovi palce. Já, Radiqus, jsem nadšen. (06.09.2009)

Nepochopit, proč bídná výprava může vyprodukovat špičkový film, v tomto případě dokonce seriál, je umění svého druhu. Nemíním tím napadat nikoho z těch, kdo k vyjádření svých dojmů používají právě toto nepřímé srovnání. Gravesova pozoruhodná literární předloha, poučená a vzdělaná na dokonalém zvládnutí a citlivém domyšlení historické matérie a dostupných faktografických zdrojů, tvůrcům seriálu mnohé usnadnila, ale současně i zkomplikovala. Kvalitní převod do filmové řeči je právě v takových případech zvláště nesnadný. V tomto případě ovšem potkal své mistry. Ano, seriál byl ve své době v naší zemi divácky mimořádně úspěšný a nebyl jediný z tehdy uváděné kvality. Pro pořádek proto připomenu, že se mohl opřít o dlouhodobě velkoryse vypravenou edici ANTICKÁ KNIHOVNA, vydávanou komunistickým stranickým nakladatelstvím Svoboda, a o přežívající působivou prvorepublikovou vzdělanost tehdejší starší a seniorské generace. Tyto glosy in margine ani v nejmenším nechtějí oslabit umělecký čin, jímž tento seriál bezpochyby je. Snaží se jen upozornit na některé průvodní okolnosti, jejichž současná aktuálnost je palčivější víc, než jsme sami mezi sebou ochotni připustit. (28.03.2008)

Vše pro dobro říše ! Paměti císaře Claudia - outsidera, který "by dokázal zničit celou říši jenom tím, že by se po ní prošel." Po letech stále plnohodnotné drama o naplnění Sibylina proroctví s překvapivým minimem výrazových prostředků, skvělými hereckými výkony a kameramansky pečlivě připravenými záběry. Dobrá inspirace pro studium dějin Říma doby přelomu letopočtu s hrou intrik, epizodními historickými postavami i mimo ústřední rámec vládnoucí rodiny; genealogický oříšek i pro zanícené luštitele. Stále aktuální příspěvek k tématu politické moci, zarámovaný příhodnou ♫ "liškovsko-zemanovskou" znělkou Josepha Wilfreda s císařskou mozaikou a rodinným mazlíčkem. Božsky punkový Calligula z r.1976 "Ať všechny jedy skryté v bahně působí !" (11.03.2012)

Netradiční zpracování, které se téměř celé odehrává ve studiových televizních prostorech, vlastně vůbec kvalitě díla neubírá. Je to především založeno na dobře srozumitelných dialozích a chytře strhujícím ději. Pokud mohu tento velmi sugestivní příběh Claudia nějak charakterizovat, jsou to především herci, kteří jsou hlavní hybnou sílou tohoto poutavého zpracování. Nikdy nezapomenu na travičku Livii (Siân Phillips), nebo skvělého Claudia (Derek Jacobi). Určitě a bezesporu to již patří ke klenotům televizní tvorby. Ať si kdo chce, co chce říká, ale některé dnešní TV seriály jsou naprosto k uzoufání, spíše oplývají chudobou mysli a sprostotou slova, než kvalitní úrovní viz shora citlivě propracovaného seriálu. (25.12.2009)

Neznám lepší seroš o starém Římu než je tento. No, asi ještě "Řím" ten už je modernější ve všech ohledech. Ovšem Claudius byl prostě první a herecký výkon Dereka Jakobiho a dabing Jana Haničince byl prostě famózní. A to ještě v době tuhé totality a normalizace, což byl vlastně malý zázrak, že se u nás vůbec objevil na obrazovce...Za mě 100% (20.04.2021)