Já, Claudius

12/12 Sice bych více ocenila přepis, který připravoval von Sternberg v roce 1937, ale bohužel ho nedokončil. Nicméně BBC seriál samozřejmě vyniká už svou délkou a divák má tak více prostoru se sžít s jednotlivými postavami, popřemýšlet si o intrikách babičky Livie a rozhodnout se, jestli by byl pro republiku či nikoli. Samozřejmě, že v momentě nástupu monstra jménem Caligula se celé jemné předivo intrik mění v doslovné orgie a zejména vyniknou choutky Tiberia a speciální vztah mladého Botičky s jeho prababičkou. Díky čemuž se Já, Claudius může směle měřit s takovými skvělými dnešními záležitostmi jako je Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance). Jistě, na druhou stranu rok 1976 v BBC sebou také přináší extrémně pomalé scény a podivné masky, ale dějem je seriál tak nabitý, že není potřeba mít pocit jakýchkoli prostojů. Nadto nový dabing není vyložená prohra, rozhodně ne pro někoho, kdo ten původní nezažil. Ovšem to, co se děje v druhé polovině seriálu docela hraničí s laťkou zobrazování římského světa a navzdory své televizní inscenovanosti, je to celé nadmíru nechutné. A právě výpravná pohádkovost současného Spartaca vedle toho působí jako dětská selanka, ačkoli právě jemu bývá připisováno v negativním světle to, za co je Claudius veleben s naprostou samozřejmostí. Messaliny mi bylo vždycky líto... #bbc (09.03.2012)

Hle, .... omšelá intrika Říma, ... k tomu raději, napiji se vína. Claudius snad potrhlý, Caligula z toho zmatený. Livie tahá nitky, podružní pak píší svitky. Petra Haničince žel bohu není, zde Martin Zounar na dabingu truní. Epizodu 13 nehledej, o sedmý disk Řiťku požádej, neboť Řiťka šetří místem, třináctka zmizla svistem. Vždyť 6x2 je tucet, Řiťka vystavuje účet. Toť vše, co chci říci vám, ani slůvko nepřidám. :-) (01.10.2008)

Vcelku povedený seriál o pletichách a životech římských císařů a jejich blízkých začínající za vlády Augusta. Dnes už působí zastarale a místy i naivně, obzvláště co se charakterů týče. Ty jsou příliš jednorozměrné. Televizní kulisy jsou znát a já bych spíše doporučil, i přes horší druhou sérii, novější Řím. Ještě jedna výtka. Za Augusta, který byl považován za pohledného, vybrat někoho s takovým prasečím rypákem je skoro zločin. Velmi špatně vypadá též jeho vzhled v porovnání s jeho věkem. Zrovna tak Augustův charakter je nemile zprasený. (05.09.2013)

"By dulling the blade of tyranny, I reconciled Rome to the monarchy." Seriál, který má v zádech nedostižnou knižní Gravesovu předlohu, hnusné papundeklové dekorace a unylou divadelní režii. Může taková televizní série být vůbec dobrá? Může a nejen, že je dobrá, ona je téměř dokonalá. Co téměř... Ona JE dokonalá. Geniality knižní verze nedosahuje, ale i tak jde o zcela výjimečné dílo. Nezapomenutelné herecké výkony a strhující svět intrik to jsou hlavní důvody proč je "Já, Claudius" i po třiceti letech nezapomenutelným seriálem. (16.01.2007)

Poctivá adaptace kvalitní předlohy, žádné audiovizuální triky, čistá epika. Nízkorozpočtová televizní (tj. spíš divadelní) forma působí jako nedostatek jen místy, většinu času naopak vyzařuje svéráznou atmosféru a nahrává „spartánskému“ soustředění na tok vyprávění. Výrazová střídmost přitom kupodivu neznamená, že by emoce šly stranou, naopak – mimozáběrovou brutalitu některých scén jsem jako slabší povaha se stále přežívajícími zbytky fantazie a empatie těžko rozdýchával, v posledních dílech pak došlo i na stavy téměř meditativní. Ale ty knížky jsou (pro mě) stejně o něco silnější :-) (10.05.2010)