Přijela k nám pouť

Jeden z nejoblíbenějších dětských filmů. Nebylo toho moc, co jsem měl nahraného na VHSkách, ale tento film dal našemu videu celkem zabrat. Zajímavý děj, skvělé písničky a hlavně fotbal a pouť, ke které mám velmi silný vztah, protože v našem městě má velkou tradici. Prostě dětská paráda. 75% (31.12.2007)

Chytlavý písničky, dobrej prázdninovej děj, mladičká Libuška Šafránková a Vašek Vydra, nejvíc se bavím, když vidím Vašuta,Vladyku,Skameneho,Bydžovskou...tenhle film má pořád něco do sebe....a i když je z roku 1973,tak tam toho socialistickýho moc není.....a hlavně, je tam pouť..perfektní venkovská pouť.. (08.06.2009)

Jedinečný, dětský filmový muzikál. Velmi krásné písničky, které nerušily a byly opravdu příjemné na poslech. Nemůžu uvěřit, že je ten film tak starý, to jsem ještě nějaký ten pátek chodila po houbách! Zároveň jsem se bavila pohledem na tu hromadu známých tváří, třeba na takového Marka Vašuta nebo Miroslava Vladyku - takové mladé ucha, haha. Zuzka Bydžovská byla jako dítě stejně škaredá jako je i dnes a ten její jedinečný smích! chraplavý, hýkavý ... no, úsměv mi vydržel po celou dobu vysílání. Jak už jsem v nějakém jiném komentáři k staršímu ČS filmu uvedla, tyhle snímky miluji. Pokaždé mě zavedou do vzpomínek na podobně strávené dětství, kdy byl člověk neustále v běhu někde venku na louce a v lese. (25.05.2014)

S par vynimkami (Lysaci ci Pani Kluci) natacala V.P.S. hlavne babske filmy. Necudo, ze mi v minulosti unikli. Aspon si ich mozem vzchutnat starsi, poucenejsi. Krasna praca s nehercami - detmi. Skvely napad, nechat ich cely den hrat sa po kope a sem tam s niektorymi s nich natocit par scen. Nechat ich zit postavy. Nechat ich hrat to, co sami v tej dobe zili. Apritom do toho este namiesat trocha rozpravkovej poetiky. (25.12.2008)

Dětský film o dětském světě dětskýma očima plný šarvátek, skotačení , krásných dětských písniček a úsměvů. Nádherná filmová vzpomínka na dětství dnešní starší generace, která si při sledování tohoto snímku už jenom povzdechne, kdeže ty časy jsou. Ne, takovéhle filmy se dnes už opravdu netočí. Jedná se o obyčejný příběh na základě stejnojmenné knihy, kterou má na svědomí scenáristka a režisérka v jedné osobě, Věra Plívová-Šimková, odehrávající se na vesnici, kam jednoho krásného dne zavítala pouť. To vždy bylo něco. Maringotky, houpačky, střelnice, řetězák. Ve své době to byl hodně úspěšný snímek převážně v očích děvčat, které po vzoru filmových protagonistek venku tancovali a zpívali si dodnes velice vtíravou písničku: "Žluťásku, žluťásku, čičorečko...". Jen tak mimochodem, čičorečka je žlutá rostlina. Při dnešním pohledu už se jedná o přívětivý nostalgický film, ve kterém najdeme snad všechno. Vesnický život dospělých i dětí, jak se na vesnici pořádala pouť a dobové kolotoče, známé písničkové hity populární hudby, a co víc, dětské role dnes již nemálo známých osobností. A že jich tu je. Naprosto úchvatná je také volnost dětí, kterou si dnes už neumíme ani představit. Dnešní mladé generaci tento film už absolutně nic neřekne a spíš ho budou zesměšňovat. Takový už je vývoj generací. Dá se také říct, že se bohužel jedná o snímek pozapomenutý, neboť do vysílacího schématu žádnou televizí zařazován není. A je to škoda. (13.04.2020)