Přijela k nám pouť

Klasický český film přední představitelky filmové a televizní tvorby pro děti a mládež Věry Plívové-Šimkové nejlépe ukazuje rozdíl v kvalitě tvorby a jejího přijímání tehdy a dnes. Dominantním rysem této doby bylo přiblížit její tradiční témata - nejen pohádková - co nejvíce současnosti a soudobému dětskému vnímání skutečnosti. Tvorba dnes zapomenuté a kdysi oblíbené folkové zpěvačky Zdeny Lorencové a jejích písní přesně dokresluje jak skvěle pojatou a zobrazenou psychologii dětských postav, tak prostředí a hodnot, kterými děti tehdyx opravdu žily. Byla to realita rané normalizace a její nejblahobytnější fáze, v níž přežívalo ledaccos z bezelstné sebedůvěry z šedesátých let. Film se stal startem pro mnoho budoucích uměleckých kariér (Marek Vašut, Zuzana Bydžovská, Miroslav Vladyka) a výrazně spoluzaložil tradici špičkových děl této oblasti žánru v sedmdesátých a osmdesátých letech. O jeho nadčasovosti se zřejmě bude ještě rozhodovat a lze ji považovat za otevřenou záležitost. (21.03.2008)

„Okáčníčník i rosničkový,neschovávejte se dědečkovi jičmínkový i vodníkový, neulítněte dědečkovi“. Jedna z velkých klasik naší dětské tvorby……Páni kluci to určitě nejsou, ale k mému dospívání patří minimálně stejně jako oni. Odér léta, pouťové zábavy, dětské naivity i klukovské rivality…..ač ne vždy 100%, Věra Plívová-Šimková je královna a dnes již téměř (hlavně mladší generaci) neprávem opomíjená. Mám to prostě, i teď se čtyřicítkou na krku, rád…..jednoduchý příběh – přijela pouť, holky se pohádaly, kluci honí mičudu..nic víc, nic míň. Do toho písničky – sice se všechny nestaly nesmrtelnými (jako díla pánů Svěráka s Uhlířem), ale popěvky „žluťásku, žluťásku“ nebo „hele Pelé, střílí gól“ léta patří do mého ranního repertoáru. Pořád se mluví o Tomáši Holém. Určitě ne neprávem, ale co taková Yvetta Kornová, Roman Čada nebo další „bezejmenní“? Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Mrkáček Čiko…..dětský film made in Československo rovná se paní Věra Plívová-Šimková. (10.04.2018)

Bože můj, co já bych provedla těm klukům...to by si za klobouk nedali. A že by mi snad chtěli zakázat jít na pout? Odpověd: "Naser si". A že by mě snad chtěli poslat po klouzačce? Odpověd: Pár kopanců do koulí, ran pěstí. A kdyby mě poslali? Odpověd: Svezla bych se i podruhé a pak bych se pořádně otřepala jako pes, aby z toho bahna měli radost taky. A že by mi snad chtěli ustřihat vlasy? Odpověd: Kdyby se jim to podařilo, udělala bych takovou scénu doma, že by ti kluci měli doživotní průser... No nechala jsem se trochu unést.. Tento film je docela pěkný, až na ty příšerný písničky a vcelku nelogickou zápletku, kdy kluci prohrajou díky svojí vlastní demenci a pak to svádí na jiné (25.12.2010)

Po velmi dlouhé době jsem náhodně přepnul a vybavil si svá pubertální léta, kdy na motivy ústředního songu “žluťásku, žluťásku, čičorečko“ jsme dávali přezdívky spolužákům na střední škole. Celkem sranda sledovat začínající herce – Vašut, Vladyka, Bydžovská. A navíc do Renaty Maškové jsem byl tenkrát platonicky zamilovaný. (26.11.2011)

Můj nejoblíbenější dětský film. POprvé jsem zaregistrovala Yvettu Kornovou. Mi bylo na kolotoči a housenkové dráze dost blbě, ale zato mám ráda houpačku moc, moc. moc. S kamarádkou jsme si říkaly Žlut´ásku a Čičorečko. Moc se mi líbily písničky a ten kus s tou holkou copatou, co se sklouzla po skluzavce. No a taky kluci .:-) (05.05.2009)