Přijela k nám pouť

Jako mladému klukovi mně ten film učaroval a stejně jako ostatní kluci se do Yvettky Kornové zamiloval. Dneska bych asi už odvahu se na to dívat nenašel. Ale krásná vzpomínka na kvalitně udělaný film pro dětské publikum to rozhodně ve mně zanechalo. A že je to bratru už skoro 40 let co jsem to poprvé na černobílé TV uviděl... (27.10.2017)

Jeden z nejoblíbenějších dětských filmů. Nebylo toho moc, co jsem měl nahraného na VHSkách, ale tento film dal našemu videu celkem zabrat. Zajímavý děj, skvělé písničky a hlavně fotbal a pouť, ke které mám velmi silný vztah, protože v našem městě má velkou tradici. Prostě dětská paráda. 75% (31.12.2007)

Nemůžu si pomoct, ale tohle by se mi asi nelíbilo, ani kdybych to viděl jako dítě, natož dnes, kdy mi to přijde protivně uřvané, dějově zoufale nudné, a hlavně beznadějně zaseklé v době svého vzniku. Už ta výchozí situace, že na vesnici po roce dorazí pouť a celá vesnice se svátečně obleče (Šafránková!) a vyrazí na kolotoče a houpačky a vyhrávají tam písně Petra Spáleného, na mě dnes působí tak strašně moc jako ozvěna dávných časů, které jako by byly od nás skoro už tak vzdáleny jako třeba husitské války - působí to dojmem, že to je tak dávno, jako by to skoro už nebyla pravda (na tom má velký podíl ona pozoruhodná skutečnost, že to je film s pravděpodobně největší koncentrací budoucích hereckých hvězd, které zde byly zachyceny v jejich dětské podobě, zatímco dnes jsou z nich lidi na hranici důchodového věku - Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka... - a konkrétně tohle je na celém filmu asi to nejzajímavější). Člověku je samozřejmě tak nějak žinantní navážet se do filmu staré režisérky, která už tady asi dlouho nebude a které nelze upřít spoustu zásluh, ale beru to prostě jako typ filmařiny, která mě neoslovuje a která mohla dávat smysl ve své době, ale s odstupem 50 let už to podle mě dnes neobstojí. (30.05.2023)

Možná už jsem na tom tak špatně, že nedokážu rozplést ani dětský film, ale u Věry Šimkové - Plívové má vždycky pocit jakéhosi chaosu, u kterého nevím, co tím chtěla filmařka říci. Písně byly hodně slabé, děj jsem nějak nepochytil, pokud tam nějaký byl. Na druhou stranu, lákání kolotočáře do jeskyně bylo v podání Ivany Maříkové vyzbrojené pořádným šibalským úsměvem bylo excelentní (rád bych věděl, kolikrát se to zkoušelo, nebo jestli to jelo na první pokus). Malicherné klučičí spory poměrně věrohodné, takoví jsme prostě byli. Takže dětská poetika jako vždy na jedničku. Skluzavka samozřejmě výborná, překvapila filmová "dámička" Renata Mašková, která si zmazání od bláta vyloženě užívala. Asi nadhodnocuji, jak je u nenáročných filmů mým zvykem, ale tak už to u mě prostě bývá. (14.05.2012)

Suhlasim s dotycnymi mentalmi, ktori toto normalizacne dielko vychvaluju, jelikoz ide o pravu normalizacnu kvalitu. Pani Plivova Simkova vedela filmovat, detske hry a zabava su pre mna doteraz fascinujuce. Pre mladez vyrastajucu v tunajsich kotlinach, nizinach : suhlasim s tym, co napisal kolega pouzivatel mchnk. 80 % (22.10.2014)